Babičko, proč má ta paní tak tlustý prsa aneb ženský nemaj mozek

Vyskytovat se na veřejnosti s někým, kdo zdědil výřečnost a takt po svém otci, a zároveň smysl pro humor po svých dědečcích, bývá krajně riskantní záležitost.

V české společnosti je z nějakého neznámého důvodu zvykem postarších dam kontaktovat na ulici matku s dítětem/dětmi a udílet rady a pokládat dotazy (ohledně dudlíku, kojení, kočárku, roztomilosti dětí, copa to papají, jak to, že mají/nemají dudlík, proč mačkají tlačítka ve výtahu, proč je s nimi matka již v 6 ráno venku a kam jedou, po kompak mají tak pěkná očička – no po mamince asi ne, zda jsou to chlapečci atd.). Učenlivý syn tedy usoudil, že je normální komunikovat s cizíma ženskýma na ulici.

Dřív, když ještě nemluvil, plácal chlapeček vybrané ženy po zadnici – zatímco já jsem nadávala, dámy se povětšinou hihňaly jako puberťačky, takže výchovný efekt nula. Dnes, když mluví jako kniha, vyhýbá se již fyzickému kontaktu a raději řeční. Obvykle přiběhne k náhodně vybrané ženě, stoupne si před ni a zvolá: „Ty nemáš manžela!“ Zatímco dáma vyděšeně kouká, ukáže na ni prstem a pokračuje: „Haha, ty nemáš manžela!“ Jako puberťačka se již žádná nehihňá.

Synovi to nevadí, má o ženách jasno. Minulý týden se mě ptal, proč na zaparkovaném autě svítí jakési zelené světýlko. Nevěděla jsem a mimoto jsme spěchali. Navrhla jsem tedy, že se zeptáme babičky, až ji uvidíme. Kluk se zamyslel a pravil: „Babičky ne, radši táty. Ženský nemaj mozek.“ Místní důchodkyně, ač obvykle nahluchlé, se na mě dívaly s krajním opovržením.

Já jakožto matka jsem si musela zvyknout, nemám volbu. Ostatní se mohou rozhodnout, zda se budou s roztomilým chlapcem ukazovat na veřejnosti. Babička vědoma si možných rizik, chodí přesto s vnukem pravidelně plavat. Jak známo, v bazénu se lidé svlékají do plavek.

Vysoké sprchy nemá roztomilý vnouček s velkýma očima rád. Zkušená babička si pochopitelně poradila a vysvětlila mu, že každý ze sebe musí smýt špínu, nebo na něj přijde pan plavčík. Bystrý chlapec od té doby sleduje, kdo se pořádně sprchuje a babičce v bazénu prstem ukazuje a hlásí (poměrně hlasitě), kteráže paní je prase.

Neuniknou mu pochopitelně také vnady koupajících se žen. A pokud existují nějaké pochybnosti, má tu babičku k objasnění situace. Enormně ho zajímá, proč mají některé paní tlustá prsa. Mám dojem, že babička (ač to nepřizná) se převléká již v práci, a s plavkami pod oblečením je připravena minimalizovat pobyt v šatnách a převlékacích kabinkách.

Syn však nekomentuje jen ženy. Nedávno nás na přechodu pro chodce pouštělo bonzovací auto Prahy 8. Uprostřed přechodu se kluk zastavil, ukázal na řidiče a do otevřeného okénka zařval: „TY SEŠ MAGOR!“ – přejeti jsme nebyli jen proto, že jsem výřečného chlapečka rychle odtáhla, a také proto, že si řidič zřejmě uvědomoval snadnost identifikace auta se čtyřmi kamerami na střeše – a že by ho jistě spousta občanů identifikovala s chutí.

O tom, kdo řídí bonzovací auto, má syn jasno

O tom, kdo řídí bonzovací auto, má syn jasno

Zdá se, že by bylo lepší zavřít se někam na dětské hřiště a dalších zhruba patnáct let nevylézat. To by ovšem nemohla být pískoviště plná chytrých obětavých babiček. Stačí, aby mu jednou nějaká poradila, že nemá sedět na studeném písku nebo, že se má jít taky napít, a už mi oznamuje: „Maminko, tuhle paní, tu já hrozně nemám rád!“ a rozhovor s paní, a tím i pobyt na hřišti ukončí: „Ty jsi stará tlustá babka!“

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.