Bufeťáci

Dnes si chlapci opět pěkně pohráli. Šla jsem s nimi se všemi na procházku. Jak už to tak bývá, chvílemi se courali, chvílemi váleli po zemi, chvílemi házeli kamínky do louží a chvílemi mi zdrhali od kočáru. Nicméně myslela jsem si, že je mám pěkně pod kontrolou. Až do chvíle, než mi vlítli mezi popelnice a vrhli se na odpad.

Maminko, podívej, co jsme našli!

Samozřejmě jsem ječela a hysterčila. To, co mezi popelnicemi objevili, bylo malé plastové odrážedlo ve tvaru auta. Ječela jsem, že auto je určitě prasklé, špinavé a bez kol, ať OKAMŽITĚ vypadnou. Nejstarší syn mě ujistil, že všechny mé domněnky jsou zcela liché, že auto je absolutně v pořádku, a že tedy na něm pojede.

Auto nedáme! Je naše!

Jak řekl, tak i udělal. Autíčko pro děti 12-18 měsíců teď řídil s velkou námahou náš čtyřletý frajer. Dvouletý byl nejprve nadšen, po chvíli ho však přestalo bavit auto tlačit. Vrátil se tedy mezi popelnice a začal šmejdit – nebylo vyloučeno, že kdo vyhodil jedno auto, vyhodil i druhé. Jako správná matka jsem ječela, že v odpadcích se tedy hrabat NEBUDEME!

Třeba v týhle popelnici taky něco najdeme!

Prostřední synek byl značně zklamán, že jsem ho nenechala nalézt další poklady, což mi dal najevo řevem. Jedna okolo procházející paní se moc bavila, podezírám ji, že to byla ona, kdo se nepotřebného plastu zbavil. Naštěstí jsme se s chlapci za pomoci několika výhružek, že auto vyhodím zpět do popelnice, domluvila, že se budou střídat.

Rvali se a rvali!

Domluvu skutečně dodrželi. Při každé výměně se sice servali, ale nakonec se vždy prostřídali. Celkem jsem chápala, že se někdo vozítka zbavil, přestože vypadalo jako nové (sice jsme ho našli u popelnic, nicméně s čistotou na tom bylo lépe, než hračky v lecjakém dětském koutku). Chlapečci se na něm pohybovali šnečí rychlostí. Vyrvali držátko, vrtali se ve světlech a překlápěli se dozadu. Auto také odmítalo jet rovně.

Hele, to jsme našli u popelnic!

Zábava nám vydržela skoro celé dopoledne. Na hřiště, kam jsme měli původně namířeno, jsme dorazili až krátce před půl dvanáctou. Synáčci s nadšení všem přítomným dětem oznamovali, jaké super perfektní auto jsme nalezli u popelnic. ŽE JE TO POKLAD! Rodiče se na mě pohoršeně dívali, hošánci se radovali jako o Vánocích a všechny děti z hřiště bledly závistí. Já se styděla, že klukům ani to ubohé odrážedlo nedopřejeme, a musí hledat hračky mezi odpadky.

Poklad od popelnice

Poklad od popelnice

MÁMA NÁM DOVOLILA VZÍT SI TEN POKLAD Z POPELNICE, TATI!

Po chvíli nás vyzvedl Hausmann. Z auta byl mnohem méně nadšen než zbytek rodiny a zakázal domů odpadky od popelnic tahat. Kluci byli sice zklamaní, nicméně ostatní děti se po našem odchodu jistě o hračku porvaly.

Všechno dobře dopadlo

Jak vidíte, celá příhoda měla dobrý konec; chlapci si pohráli s novou hračkou, doma nám nepřibyl kus plastu, odpad se ekologicky využil, neboť si s ním cizí děti na hřišti hrají ještě teď!

Závěrem bych chtěla všechny čtenáře, kteří se právě rozhodli naše chlapce obdarovat podobně obludným kusem plastu, že kouzlo hračky tkvělo v tom, že ji hoši našli u popelnice. Pokud vám to tedy nedá, a auto k nám dovalíte, nechte ho zaparkované u popelnic. My už si ho tam třeba najdeme.

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.