Děti jsou inspirativní

Nad Komárovským rybníkem pomalu zapadalo jarní slunce. Okolní pískovcové skály na západní straně kopečků byly ještě nasvíceny, zatímco na východní straně už stály ve stínu. A díky geniální poloze kempu se slunce opíralo i do malé plážičky. Vítr nefoukal a vodní hladina rybníku byla bez jediné vlnky. Lidé v kempu si užívali klidný jarní podvečer u rybníka.

Protože ještě nenastal konec léta, voda v rybníce nebyla teplá jako kafe, nazelenalá řasami a cítit rybinou. Jarní voda byla čistá a osvěžující. Pesimista (nechť si dá facku) by řekl, že studená. Do vody naběhlo asi pět malých dětí, s vydatným cákáním a nesrozumitelným jekotem. Asi ještě neuměly mluvit, nicméně radost z vody vyjádřit uměly. Ani je nenapadlo, že by měly být líné, že by voda měla studit, že se jim do vody nechce, nebo že teď do vody nepůjdou. Na rozdíl od jejich matek, které seděly s otráveným výrazem na břehu. Špekaté prdele jim zatékaly mezi prkýnka od laviček. A pokud jim nedošly cigára, sedí tam dodnes.

Venku sněží a dvouměsíční dítě zuřivě šermuje rukama i nohama. Chodit ani sedět ještě neumí, asi ho nebaví pořád jen ležet. Kdyby to umělo, určitě by si rádo vyjelo na běžky. Co kdybychom i my si vyrazili na běžky, aby se z nás nestali špekouni??

Když nasněží, běžkovat se dá i v Praze

Když nasněží, běžkovat se dá i v Praze

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.