Gender v praxi – rovnost mužů a žen

Vždycky jsem si myslela, že ženy a muži jsou si v našem státě rovni. Jasně, během studia jsem se setkala se situacemi, kdy měl Hausmann u zkoušek výhody vyplývající z jeho pohlaví; třeba když se stal oblíbencem jednoho homosexuálně orientovaného vyučujícího. To jsem mu ale nijak nezáviděla.

S přibývajícím počtem malých osobností v naší domácnosti už situaci nevidím tak jednoznačně.

Přesto, že v porodnici odmítli do dokumentace napsat moje povolání, a vyplnili tam “rodičovská dovolená”, snažím se zůstat v kontaktu se světem pracujícího lidu. Je to poměrně náročné, to se musí nechat. I moji nadřízení se vždy snaží být účastní a rádi se se mnou o dětech baví.

Chudák manža!

Nejčastějšími tématy jsou: Od kdy berou děti do jeslí, jak dlouho beze mě děti vydrží a samozřejmě to nejdůležitější: „Co na to chudák manžel, když musí hlídat?!“ Protože to je zásadní kontext pracující ženy: Aby chudák manžel netrpěl. Za mou poslední účast na veletrhu dostal můj ubohý manžel od mého šéfa dokonce domácí slivovici.

Takže se ptám: Kde jsou moje litry slivovice za služební cestu do Ruska? Kde jsou moje flašky za Hausmannovy vánoční večírky (BTW – poslední vánoční večírek proběhl v únoru). Kde je můj alkohol za firemní teambuilding do nočních hodin? Jestli existuje jen nějaká rovnost, Hausmann musí mít kancelář plnou mýho chlastu!

Rovnost musí být

I když Hausmann si tu rovnost taky vykládá po svém. Občas chodím do práce odpoledne a Hausmann má potom své potomky sám na starosti až do večera. Každé Hausmannovo hlídání se musí vykompenzovat mým hlídáním – aby to bylo fifty-fifty. Takže když já si jdu odpočinout do práce, Hausmann si zase může jít odpočinout do hospody.

Takže pokud máte nějaký vliv na zavedení GENDER KVÓT, věnujte, prosím, pozornost všem detailům; Byla bych moc ráda, kdyby se ke mně dostal ten hektolitr čistého lihu, co mi Hausmannovi nadřízení dluží.

You may also like...