Jak nakupujeme oblečení pro děti – doba je zlá… Opravdu?

Už dlouho se chystám napsat, jak Hausmann – otec tří dětí, který byl minulý týden v údivu z informace, že dětské oblečení má nějaké velikosti – nakupuje oblečení pro děti. Jednou předával chlapečky dědečkovi a vrátil se do auta s kupou hadrů. Dost jsem se divila, protože pravděpodobnost, že oblečení nakupuje dědeček, je ještě asi tak pětkrát menší, než že by nakupoval tatínek (abychom mu nekřivdili; jednou koupil v Lidlu pogumované kalhoty – dal jedný bábě po hlavě okurkou, druhou sejmul chlebem, a třetí z košíku čórnul ty kalhoty, když se hrabala v bundách. Od té doby Hausmann každý týden píše do Lidlu, kdy už budou mít e-shop – ale to je jiná story).

Hausmann prostě šel po ulici s dětmi a doslova ho přepadla nějaká paní. A že pokud si od ní nevezme oblečení, tak ona už neví! Nebude přeci bodýčko s Tygrem vyhazovat!

Chcete oblečení pro děti?!

Dnes jsem šla s dětmi do školky pro další dítě, vyfiknutá v lyžařském jsem táhla boby po z ledu vykukujícím asfaltu, tlačila kočár. Zastavila mě o poznání lépe vypadající maminka. A že prý by mi dala oblečení pro děti. S hrůzou jsem se otočila, zda třeba náš prostřední nejde jen v punčocháčkách, ale nešel.

Oblečení zdarma

Oblečení zdarma

Na můj tupý výraz (asi jako kdyby po mně v tu chvíli chtěl někdo první větu termodynamickou) se mi začala omlouvat, že toho má hodně, je jí to líto vyhodit, a ať počkám. Zaběhla do baráku, za minutku přinesla igelitku oblečení, některé snad téměř nové. Nic nechtěla – stejně bych jí v tu chvíli mohla nabídnout tak okousané jablko. Že prý má malý byt a prodávat nic po bazárkách za dvacku nebude (no nedivím se, popravdě).

Doba je zlá? Ale kdeže!

Tímto paní děkujeme (tentokrát bez ironie). I když se to někdy nezdá, nežijeme v zas tak špatné době, ne?

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.