Látkové pleny – moje zkušenost – co se vám může také přihodit

Protože batole tvrdošíjně odmítá nočník a na záchod chodí jen proto, aby do něj mohlo házet toaletní papír, rozhodli jsme se ho trochu motivovat. Usoudila jsem, že díky zlým papírovým plenám vlastně netuší, co je to být v mokru, protože zlé papírové pleny udržují jeho pokožku stále suchou a hebkou (i po dvanácti hodinách kontinuálního nočního čurání!).

Na Aukru jsem od paní nakoupila několik MODERNÍCH látkových plen a kalhotky přes pleny velikosti L, údajně do 15 kg. Na internetu jsem shlédla několik propagačních videí (na která sem dám samozřejmě odkaz, pokud nám autoři zaplatí tak 10 litrů za rok). Byla jsem vyzbrojena obrovským nadšením. Nechápala jsem, proč si paní kupovala látkové pleny a potom je ani nepoužívala! Taková super věc! No ale tím lépe pro nás, alespoň jsme ušetřili.

Látkové pleny chrání životní prostředí tím, že ho nezahlcují tunami papírového odpadu (který ve skutečnosti není papírový, ale plastový). Nejsem si tedy jistá, zda se náhodou naše papírové plíny nespalují v Malešicích, nicméně původní myšlenka je hezká – brání tomu, aby se na skládce za Vaším městem kupili hromady a hromady podělaných plen, které tam budou nacházet ještě tři generace po nás (pravděpodobně už bez obsahu, neboť ten je biologicky odbouratelný – i když o tom někdy pochybuji).

Látkové pleny šetří energii na jejich výrobu; vyrobí se jednou, a potom do nich mohou čurat všechny vaše budoucí děti a budete do nich čurat ještě vy v domově důchodců, tudíž se jedná o investici do budoucna. Samozřejmě, látkové pleny se musí prát, což souvisí se zvýšenou spotřebou pracího prášku (který vyrábí stejná firma, jako vyrábí zlé papírové pleny), nicméně můžete si koupit speciální prací ořechy (nebo kaštany, to si nepamatuju) a prát v nich. Na valše, tím se šetří energie za praní. Vodu šetřit nedoporučuji, na sucho se blbě pere i s kaštany.

Moderní látkové pleny jsou pohodlné, nemusí se žehlit, tudíž neztratíte tolik času, kolik ztrácely vaše matky. Pokud se použije separační vložka, dítě je v nich víc v suchu, než ve zlých papírových plenách (tomu jsme se však chtěli vyhnout, jak bylo řečeno výše, proto jsme separační cosi vynechali). Látkové pleny dítě nijak nedřou, rostou s ním, večer mu samy přečtou pohádku a ráno mu udělají snídani.

S látkováním (jak se tomuto životnímu stylu vědecky říká), jsme nezačali dřív, neboť na výchově (a nákladech na pleny) se podílíme oba stejným dílem. Hausmann jakékoliv koketování s plenkováním, jak se tento životní styl také nazývá, odmítal od té doby, co zjistil, kolik stojí sada pro začátečníky (odkaz na sadu sem samozřejmě dáme, platí ceník uvedený výše). Tvrdil, že dá výpověď v práci a bude pleny šít, ale nějak z tohoto nápadu sešlo. Myslím, že mu chybělo správné nadšení, neboť tvrdí, že ekologie je nauka o prostředí, ve kterém žijeme, a on nechce, aby jeho prostředí bylo plné zasmrádajících nevypraných látkových plen plných hoven.

Nicméně tady šlo o to, naučit našeho syna používat WC, což je základní požadavek pro většinu pracovních pozic (a také pro přijetí do školky – vedle dalších 678 kritérií a úplatku pro ředitelku). Nechceme naše dítě živit do čtyřiceti, proto potřebujeme, aby bylo v tomto ohledu samostatné.

Když jsem si pleny vyzvedla a vyprala je, hned jsem je chtěla vyzkoušet (po usušení, pochopitelně). Narvala jsem na dítě plenu i vkládačku. Byl to boj, který je se zlými jednodílnými papírovými plenami poněkud snazší, neboť ty se nerozpadají na více částí. Látková plena v moderním pojetí má několik patentek a suchých zipů (aby se dala zmenšovat i na miminko). Já jsem naštěstí nic zmenšovat nemusela. Naopak, potřebovala jsem zvětšování, a to na svrchní kalhotky. Zatímco dítě se smekalo, utíkalo, válelo po zemi, kvičelo, ječelo, hvízdalo, kvokalo, chrochtalo, kousalo a vztekalo, já jsem se snažila zjistit, proč mu ty svrchní kalhotky nejdou nasadit. Důvod byl prostý – byly malé.

Nechala jsem ho tedy bez nich (pouze v moderní plíně). Samozřejmě chyba! Bohužel i moderní látková plína (ač vypadá podobně jako papírová) je mokrá, pokud se počurá. A chcanky v moderní plíně jsou pořád jenom chcanky, teď to navíc byly chcanky vsakující se do koberce, na kterém si hrálo dítě, kterému bylo úplně jedno, že sedí v mokrém.

Svedli jsme další lítý boj. Na chvíli jsme se vrátili ke zlým papírovkám, ale jen proto, abychom sjeli do obchodu pro větší svrchní kalhotky (bohužel nebyly v akci, tudíž jsme kus pořídili za stejnou cenu, jako papírovky na týden – no ale nekup to, když vydrží až do důchodu…). Měli jsme tedy opět vše a mohli jsme celý zbytek dne bojovat.

Výsledkem byla opruzená prdelka našeho miláčka, pračka plná počuraných plen, matka poškrábaná z bojového pole, a žádný efekt co se záchodu týče. Zde by mohl být tohoto nechutného článku konec. Ale není. Odměnou věrným čtenářům budiž, že nechutnosti teprve přijdou!

Nechali jsme pokožku odpočinout pod tlustou vrstvou Bepanthenu. A začali nanovo. Opět žádné protesty proti tomu, že prdelka není v suchu a pokožka nebude tudíž hebká a vláčná. Naopak veliká bitva sváděná při každém přebalování/posazení na záchod.

Do celé akce jsme šla s tím, že se naučím poznat, kdy se chce batoleti na malou a budu ho moct posadit na záchod včas. Byla jsem skálopevně přesvědčena, že už dávno poznám, kdy se chce batoleti na velkou, tudíž se vyhnu hovínku v látkové plíně. Další chyba… Při skákání za postelí mi oznámil, že „EE“. Pro ujasnění – nikdy to neoznamuje před akcí. Snažila jsem si ho chytit dřív, než si sedne na zadek, ale marně…

Nebudu to dlouho natahovat. Pokud se stejná nepříjemnost stane s papírovou plenou, papírová plena se vyhodí do koše a je po problémech. S látkovou se musí nejprve umýt dítě (celé). Látková plena se musí někam odložit tak, aby dané místo neznečistila a zároveň, aby místo bylo dostatečně nepřístupné zvídavému dítěti.

Tudíž po vydrhnutí dítěte, které si během mé pomalé manipulace s látkovou plínou, rozmatlalo její obsah VŠUDE, jeho převlíknutí, přebalení atd. jsem se musela ještě postarat o látkovou plenu.

Musím říct, že jsem měla sto chutí ji vyhodit. Tím bych ale popřela celou filozofii látkových plen a přišla bych o ni (a nemohla bych ji pak zlomyslně přeprodat na Aukru; samozřejmě jsem přemýšlela, zda by nešla třeba od koruny prodat nevypraná, ale zavrhla jsem tuto myšlenku).

Plínu jsem se rozhodla předčistit ve vaně. (Biomatky prominou, ale prací kaštany jsem protentokrát sbírat do lesa nešla.) Během procedury jsem zjistila znepokojující věc; naše dítě neumí pořádně trávit. Neumí ani pořádně kousat. Ucpala jsem tedy odpad od vany. Dítě se s velkým zájmem dívalo na celou zkázu a snažilo se do toho všeho humusu hodit můj šampon na vlasy.

Abych to zkrátila; za pomoci chemie se mi podařilo zlikvidovat následky a uvést vanu opět do použitelného stavu. Nebylo to zadarmo; padlo na to balení „Krtka“, 20 hektolitrů vody, půl lahve Cifu, trojnásobná dávka pracího prášku a já z toho zestárla o pět let. Mám na svědomí vymírání lososa královského a tající ledy na Antarktidě, ale jinak jsem svůj problém prostě vyřešit neuměla.

Pleny se do sebe v pračce zamotaly suchými zipy a stal se z nich jeden veliký žmolek.

A dítě? Spí spokojeně v pemprsce, do které může až do rána kontinuálně čurat, aniž by přišlo o pocit sucha či svou hebkou pokožku.

This entry was posted in Všechno dohromady and tagged , , . Bookmark the permalink.

One Response to Látkové pleny – moje zkušenost – co se vám může také přihodit

  1. Pingback: iTesco | Ze života u Ďáblického háje

Comments are closed.