Malý pomocník

Jakožto moderní matka jsem se rozhodla, že z mého syna nebude ťululum, co si ho žádná nevezme, protože mu matka bude ještě ve třiceti posluhovat. Začali jsme tedy brzy, nyní, ve čtrnácti měsících, ví naše dítě mnohé o domácích pracích (a spotřebičích).

Jak jsem se zmiňovala, seznámení s myčkou a pračkou již proběhlo dávno. Schopnosti dítěte se ale zlepšují, proto nyní plní pračku prádlem zcela samostatně a velmi rychle. Zatím bohužel neví, že prádlo je třeba ROZTŘÍDIT podle barvy. Ani červené neumí oddělit od bílé. Dále jsme se ještě nedostali do fáze rozpoznávání mycích programů. Jen díky tomu, že dosud nepochopil, že kromě otočení kolečka, zmáčknutí tlačítka, je potřeba pračku také pořádně zavřít (a nasypat prášek), nemáme všechno bílé prádlo růžové a sražené. Špinavé prádlo nicméně dává do pračky moc rád. A nejen do pračky. Nosí nám se smíchem špinavé ponožky jako ten nejvzácnější dar.

Myčka je stále nejoblíbenější spotřebič. Už mu i docvaklo, že ji zapínáme jen tehdy, když je plná. Proto ji plní vším, co má po ruce; duplem, PET lahví, kostičkami i pexesem, abychom už tedy konečně mohli mýt!

Smetáček a lopatka se také dočkaly pozornosti. Se zájmem pozoroval zametání bordelu (o drobky teď opravdu není nouze!) a už se na to vrhal sám. Bohužel, zametání nebyla ta činnost, kterou chtěl provozovat. Co mu smetáček připomíná? Ano, kartáč na vlasy…

Další pokusy něco naše batole naučit jsem již neučinila; ono se ale ve své zvídavosti snaží samo. Srovnám prádlo na křeslo? Patří snad prádlo na křeslo? Šup s ním pryč, rozházet, odklidit. Srovnám prádlo do skříně? Tak takhle, se to neskládá. A šup a znova a líp. A hrnce a konzervy a nádobí… to si taky pěkně složte jinak!

Takže nevím, zda tento směr výchovy doporučit. Vzhledem k tomu, že dítko nemá zábrany, kontroluje srovnané věci ve skříních, i když jsme někde na návštěvě… A taky pouští myčku.

You may also like...