OGTT – test na těhotenskou cukrovku aneb bezva strávené dopoledne

Protože jsem vysoce riziková pacientka, neboť mi už bylo třicet let, v žádném mém těhotenství se cukrovka nevyskytla, BMI mám hluboko pod 25, jsem bílé rasy, v rodině cukrovku nemáme a moje pojišťovna je ochotna to zacvakat, byla jsem odeslána na orální glukózový toleranční test. Nemám sice přesné statistiky (docela by mě zajímaly mé skutečné šance na tuto chorobu), nicméně jistě je to test důležitý pro úspěšné těhotenství, vůbec nepochybuji.

Mohlo by se zdát, že moje vnitřní motivace byla především to, že chci mít v šestinedělí klid, a ne se někde v porodnici s někým handrkovat, zda rodím velké děti kvůli cukrovce nebo kvůli čemu. Že chci boj se systémem nechat na jiných, že já na to nemám náladu. Ale fakt tomu testu věřím, stojí na něm celé mé těhotenství.

Tomu, že půl litru glukózy je pro dítě zátěž, sice věřím, ale zas ruku na srdce; co všechno taková těhotná sežere a jaký má stravovací režim mimo test? Já jsem tedy plodu dopřála už větší chuťovky… Trochu mi tedy vadily ty tři hodiny; tři hodiny bez potomků bych dokázala strávit mnohem příjemnějšími způsoby, ale co – jde přeci o zdraví toho nenarozeného drobečka!!!

Před sedmou hodinou jsem se dostavila do čekárny laboratoře, kam mě poslali. Byla již plná nesympatických lidí, kteří se mezi sebou hlasitě bavili. Chtěli se bavit i se mnou, ale já je ignorovala. V sedm sestra otevřela okénko a na smrt nemocní svedli bitvu o pořadí. Já jsem se nikam nehnala, protože jsem si přečetla, že těhotné a děti mají přednost (hahaha). Vylezla druhá sestra a zeptala se, kdo má na žádance „OGTT“. Už jsem se těšila, jak bojující invalidy předběhnu, a přihlásila jsem se. Všichni se na mě podívali a sestra mi sdělila, že sedím u špatné laboratoře a poslala mě za roh.

Na žádance bylo napsáno, že se mám dostavit přesně v sedm nula nula do laboratoře, tudíž jsem vběhla bez klepání do té druhé, správné. Asi jsem někoho předběhla, ale nikdo si nestěžoval… Sestra právě odebírala krev jiné těhotné a jedna zhruba třináctiletá Indka již zvracela glukózu do umyvadla. Jejímu doprovodu – zřejmě otci – bylo povzbudivě řečeno, že ta to asi neudrží…

Sestru musím ale jinak pochválit, protože mi trefila žílu a hned napoprvé z ní dostala krev. Poté mi věnovala můj kelímek glukózy s příkazem do pěti minut v čekárně vypít. Pila jsem jako o život; bůhví, jak by mi hodnoty vyšly, kdybych celý roztok nevypila naráz… S výsledky v ruce by už nikoho nezajímalo, že test nebyl proveden správně, že jsem polovinu roztoku vypila pozdě, a pěkně by mě léčili, a já žádnou léčbu nemíním riskovat.

Test byl tentokrát trochu náročnější než minule. U prvního těhotenství jsem měla k dispozici postel, u druhého wifi no a tentokrát vedle mě zvracela Indka a na různé odběry chodilo opravdu velké množství lidí. Tito lidé povětšinou nechápali, že sedíme v čekárně, ale nechceme jít na řadu a pořád řešili, proč tedy neodejdeme, když už nám krev vzali. OK, jednomu vysvětlíte, že podstupujete test, při kterém se krev bere v hodinových intervalech, ale padesáti? Sedla jsem si úplně na kraj a předstírala, že se mě diabetologická laboratoř vůbec, ale vůbec netýká. Chápu, že někdo má životní náplň řešit, kdo je poslední, a kdo předposlední ve frontě na píchnutí do prstu, ale já ne.

Někteří lidé velmi zapáchali, což Indce zřejmě moc nepomohlo v udržení požadovaného roztoku v žaludku. Jeden beznohý sto padesáti kilový pán na elektrickém vozíku mi skoro přejel nohy (asi jako za trest, že je mám) a poté svým vozíkem najížděl do paní, co stála ve frontě před ním – přesto, že jeho manželka ho celou dobu peskovala svým ječákem. Někteří lidé si chtěli povídat, ale ignorovala jsem je; možná, se vám to zdá neslušné, ale některé typy lidí je lepší ani nepozdravit. Jeden pán si v čekárně zpíval. Zajímalo by mě, kolik těchto lidí s nadváhou by s radostí přálo všem ženám, co chtějí rodit doma, aby nesly na svých bedrech případné náklady na léčbu po převozu no nemocnice. V duchu jsem si říkala, že by možná nebylo od věci od určitého BMI nést na svých bedrech náklady na léčbu cukrovky…

Na podobném testu s pitím glukózy byl i zhruba třicetiletý chlápek se svou matkou. Seděli se mnou v čekárně, a jak se vyjádřil tento mladý muž, nic horšího snad v životě nepil. Zvracející Indka mu nedělala dobře a musel si otevřít okno a odejít od smraďochů. Jó, holt neměl tu motivaci, že když test nepodstoupí, ohrozí na životě své nenarozené dítě… Jeho matka vycvičená životem test dala v pohodě.

Přes nesympatické spolupacienty jsem test ustála bez potíží. Mám sice rozpíchané žíly víc, než bych chtěla (odběry jsou tři, ruce jen dvě…), ale když jde o zdraví plodu, neznám kompromisy a vydržím stejně jako každá matka vše. I když Indka (v dokumentech měla, že je o rok starší než já, no moc na to nevypadala) test nedala a způsobila povyk. Nevím, nevím, zda by neměla jít preventivně na potrat, když ani nezvládla takhle důležitý laboratorní výkon – snad se její gynekolog rozhodne správně, ale vyblít testovací roztok je opravdu krajně nezodpovědné!

Po testu jsem se konečně mohla nadlábnout, ale nějak mě po té glukóze přešla chuť na koblihy, které jsem si koupila ráno v pekařství. Jestli se k testu odhodláte, nekupujte si k snídani nic sladkého… A nechoďte do laboratoře na sidlištní poliklinice – pokud si tedy nechcete pokecat se všemi místními diabetiky…

 

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.

Sleep Apnea And Erectile Dysfunction|Diet Pill Forskolin On Facebook|Cbd Store Hamilton Mill