S dítětem v nemocnici aneb nechali tě s ním?

Moje noční můra, že pojedeme s některým z našich třech dětí do nemocnice, se nedávno naplnila. Pro dehydrataci při nevolnostech nás paní doktorka odeslala na Bulovku. Protože mi teď hodně lidí píše, zda nás mě nechali s dítětem, a jaké to tam bylo, popíšu vám to…

Račte dál

Račte dál

Jela jsem tam se staženým zadkem. Po tom všem, co jsem si kde přečetla. Po tom, co mi vyprávěly kamarádky. Policie na matku, která chce zůstat u kojence. Zákaz otců. Děti odtržené od matky při zavádění kanyly. Po tom, jak jsem si skvěle odpočinu v přátelském prostředí oddělení šestinedělí.

Informační mapka

Informační mapka aneb hledej, šmudlo!

Vybavena čísly na aktivistky, které pomáhají matkám vyjednat přítomnost u nemocného dítěte, vydala jsem se na infekční. Informační cedule instalované odhadem mezi rokem 1932 a 1954 mi příliš nepomohly. Jasně, našla jsem si na internetu, kde je infekční, nejsem včerejší. Co už jsem si ale nenašla bylo, že tahle podivná budova stojí v kopci tak, že má samostatný vchod do každého patra – přičemž já nevěděla, do jakého patra mám jít. A že mi bude v cestě stát BAGR.

Pozor, v cestě stojí bagr!

Pozor, v cestě stojí bagr!

Zpocená jako prase s dítětem v náručí jsem si dala kolečko kolem budovy a zamířila na ambulanci do čtvrtého patra. Běh do vrchu byl vždy můj oblíbený sport.

V nemocnici nezklamali, první sestra, kterou jsem pozdravila, mi odvětila: “Tak tady radši zavřem!” a zabouchla dveře. Na nich jsem si přečetla: “Odběrová místnost” a dál se tam nedobývala. Sestra na příjmu mi zas vysvětlila, že naše doktorka blbě nadiktovala naše příjmení.

Takže naše paní doktorka špatně vyslovuje? Je ale zlatá, ví, kolik času ušetří, pokud napíše doporučení nebo přímo zavolá. Nebyli jsme podezřelí, že přicházíme s hysterií po jedné lehčí stolici, s teplotkou 37,1 °C.

Na příjmu mi zabavili občanku a kartičku pojišťovny. Hned jsem se dožadovala zůstat s dítětem, což neměl být problém. Chtěla jsem také nadstandard (chtěla jsem si ho uhradit, abyste mi rozuměli). Nadstandard NE! Pak mě poslali do čekárny.

Čekárna

Čekárna

Zatímco personál se dohadoval, kdo má dnes svátek, čekali jsme na lékaře. Měla jsem asi půl hodiny na úvahy, zda lidi s ostatními infekčními chorobami chodí dovnitř stejným vchodem, a sedí na stejných lavičkách jako my…

Dítě zcela odrovnané spalo u mě v náručí, což byla jistá výhoda. Netestovali jsme tak, která tropická choroba se dá chytit olíznutím sedačky, podlahy, nástěnky a kliky ode dveří. Kafe z automatu v čekárně na infekčním jsem si nedala, na to jsem moc velká fiflenka. Raději jsem si přečetla, že mi přejí PF 2015.

Doktorka na příjmu byla moc milá. Dokonce mi pomohla s batohem do ordinace. Bohužel půl hodiny nestačilo personálu na opsání rodného čísla, tudíž jsem zas musela vytahovat právě vrácené doklady…

Po vyšetření jsme byli odvedeni na dětské infekční oddělení. Část ZÁPAD. Západ – to znělo nadějně.

A taky jo! Tohle oddělení bylo velmi zvláštní. Sestra si nás ihned převzala a byla milá. Neseřvala nás, blbě nenaznačovala, že jí obtěžujeme, uložila nás na pokoj. U zavedení kanyly jsem byla automaticky přítomna. Stejně jako u všech dalších vyšetření a odběrů. Automaticky. Žádné dohadování, dítě klidně na klíně. Dítě bylo oslovováno jménem a bylo bráno jako partner – personál komunikoval s ním, vše mu vysvětlil, žádné plané slibování, že odběr nebude vůbec bolet.

Za lůžkem pro dítě je lůžko pro matku

Za lůžkem pro dítě je lůžko pro matku

Na sestry jsme směli zvonit. Když jsme zazvonili, sestry odpověděly, přišly, vyřešily problém. Když si moje dítě V NOCI rozpojilo hadičku vedoucí do ruky, sestra ihned dorazila, a byla milá. Když po nás sestry chtěly vzorek moči, daly nám čas a důvěru, že spolu tento vzorek nabereme správně.

Pokoj

Pokoj

Nikdo nás neobtěžoval vyplňováním osobních údajů pro komerční úrazové připojištění. Nikdo nerozdával vzorky krémů s požadavkem na vyplnění osobních údajů pro komerční využití firem, které tak laskavě poskytly vzorečky zdarma.

Jediné, co se personálu nelíbilo, bylo moje spaní u dítěte. Dětské postele (dle ceníku na internetu za 20 tisíc) mají nosnost pouhých 80 kg (to jsem si taky vygooglila… byla tam totiž wi-fi – ostatně vygooglila jsem si i návod k obsluze pumpy od infuze, ale protože sestry byly milé, nelezla jsem jim do zelí…). Vyrobit postel za 20 litrů s nosností 80 kilo je trochu mimo, doufám, že už konstruktéři pracují na vylepšení. K dítěti si totiž – světe div se – přisedávají dospělí. Personál mi nicméně poradil, že dítě mám vzít do postele k sobě.

Dětská postel

Dětská postel

Chování personálu včetně sanitářky tedy nenaplnilo mé obavy. Žádná jebačka, že dáváme tácy od jídla blbě na sebe, nebo že chceme čaj, se nekonala. Byla jsem z toho po pravdě trochu nervózní – z šestinedělí mám trochu jinou zkušenost.

Na oddělení byli s dětmi ubytováni i tatínci. Dokonce mi bylo přislíbeno, že v případě, že by bylo nutné hospitalizovat zbytek našich dětí, budu je mít všechny na jednom pokoji.

Tento scénář se nakonec nekonal. O zvracející děti doma se postaral zbytek rodiny; máme to štěstí, že kromě tatínka fungují i všichni prarodiče.

Dítě v nemocnici se brzy uzdravilo, začalo skákat po postelích, houpat se na klice, lézt po stole, a bylo velmi těžké vysvětlit mu, že nemá hrát na chodbě na babu s jinými infekčními chorobami. Propustili nás naštěstí dříve, než jsme se stihli propracovat na chirurgii.

Samozřejmě mě trochu mrzí, že jsou veřejné zdroje k postavení kluziště, ke zdobení vánočních stromků, na komunální komposty, na jízdné zdarma, ale na pořádné ukazatele v nemocnicích a vybudování nadstandardních pokojů na infekčním oddělení prachy jaksi nejsou. O tom, jak vypadá jídlo (a teď nemyslím to dietní) a celkový stav budovy snad raději pomlčím… V pokoji teď v dubnu bylo vedro jak v sauně – v červenci s horečkou to musí být luxus. No a o platech personálu si také nedělám iluze… Nicméně teď se prý našly nějaké miliardy.

Jsem ale ráda, že i přepracovaný personál dokáže odvést dobrou práci, a chovat se slušně, a že se děti neoddělují od rodičů. Ostatně personál se pak nemusí věnovat vynášení průjmů, a utěšování dítěte, a může se zabývat odbornou prací.

Jaké jsou vaše zkušenosti s pobytem dítěte v nemocnici? Doufám, že žádné. Každopádně se můžete podělit v komentářích na Facebooku.

 

 

 

 

 

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.