Šestitýdenní miminko

Každé šestitýdenní miminko je jiné, ale co se naučilo to naše?

Naše miminko zintenzivnilo svůj křik. Umí řvát u paní doktorky tak, že se na mě celá čekárna dívá pohledem: „řve ti dítě, asi ho blbě vychováváš!“, a děti mladší pěti let se ptají: „Mamíííí, proč to miminko tak pláče???“. Z čekárny se proto snažím vždy velmi rychle zmizet i za cenu toho, že si obléknu z věšáku cizí bundu. Dostala jsem také upozornění, ať si dám pozor, aby si nás miminko neochočilo. Pozdě.

Miminko si křikem umí vyřvat krmení, přebalování i houpání na míči. Co má ale také dělat? Jeho schopnosti se sice vyvinuly, ale lego ještě skládat neumí. Ochočuje si nás ale nejen křikem. Naučilo se totiž usmívat. Kdyby miminko řeklo: „udělej salto vzad a já se usměju!“, ráda bych to udělala. Naštěstí miminko neumí mluvit.

Dále se miminko již občas pokusí praštit do věcí, které má zavěšeno nad sebou. Nebo je to náhoda? Těžko se pozná, co z akcí jeho ručiček jsou akce plně řízené. Každopádně můj notebook, se kterým právě sdílí můj klín, je snad ještě zajímavější než hrající plastový kolotoč nad postýlkou, takže až se objeví podivná řada písmen aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa mimiko se právě naučilo mačkat klávesu „a“.

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.