Třetí týden s třetím dítětem – jak nám to utíká…

Přečkali jsme již třetí týden s naším třetím miminkem. Navštěvovat nás chodí jen odvážní lidé nebo ti, co tuší, že v případě, že by nás klepla pepka, získali by naše děti do péče. Ostatní se vymlouvají na šestinedělí a podobné ptákoviny, na které se se třetím dítětem už vážně nehraje.

Starší děti nám pomáhají s péčí o miminko. Ostatně odborné publikace radí zapojit starší sourozence a vyvolat v nich pocit zodpovědnosti. Když je někomu rok a půl myslí si, že miminku se češou vlásky velkým koštětem na podlahu. Snaží se též miminku servat plenu a dát mu novou, což ovšem v kombinaci s jemnou motorikou osmnáctiměsíčního dítěte končí většinou neslavně. Krmení si větší sourozenci vysvětlují po svém, a je třeba se mít na pozoru, aby se s miminkem nepodělily o svačinu, když lakotní rodiče šetří chlebem.

Starší děti také pochopily, že během kojení má matka mnohem menší dosah; zatím jsme tedy nemuseli jet na Bulovku se stavebnicí zarvanou v nose jako minule, ale zdemolovaly například knížku z knihovny, kterou teď budu muset zaplatit. Pokud tedy nebyla kniha národním dědictvím nebo chráněnou památkou, protože potom by mě čekal asi mnohem tvrdší trest. Něco jako předčítání Jiráska pubertálním školákům (během čehož by moje děti demolovaly další a další knihy a celý proces by se zacyklil). Knihu z knihovny jsem ještě nikdy neroztrhala na cimprcampr, přestože Hausmann se mě ptal, kolik už jsem jim zaplatila na pokutách za zničený majetek. Drobné nedostatky se mi vždy podařilo spravit.

Jenže s touhle publikací s názvem „Jak to žije na nádraží“ bude zřejmě problém. Kniha mívala pohyblivé obrázky – především vláčky a jejich části. První nedostatky odstranila pomocí izolepy babička, i když zcela nechápala, jak přilepit železniční koleje do malého kulatého okénka, kterým se dalo točit, aby tudy jezdil vláček. Bohužel použila příliš málo izolepy a děti se knihy zmocnily znovu. Vlaky jezdily tak zuřivě, až vyjely z knihy ven. Musela jsem tudíž provést novou rekonstrukci. Moje specializace není restaurování památek, proto kniha teď vypadá jako klubíčko izolepy, ze kterého trčí komín od mašinky (s komínem se již nedá pohybovat).

Rozmazlené z léta děti vyžadují stále nová dobrodružství. Rozhodli jsme se proto, že je vyvezeme ven. Chtěli jsme jet se třemi dětmi na první pořádný výlet. Mohla by to být zajímavá historka – jak jsme rovnali tři autosedačky do našeho nového auta, jak jsme se pohádali cestou tam i cestou zátky, jak děti házely křupkami a dělaly ostudu. Nakonec se děti chovaly tak, že jsme nervy ztratili už doma a na žádný výlet se nejelo…

Musely si najít jinou zábavu. Prostřední synáček si oblíbil dýni, ze které chce Hausmann uvařit nějaký zdravý nenadýmavý pokrm. Aby dýně přežila, vysvětlila jsem synáčkovi, že dýně je tatínka, a měla by dělat hají. Z čehož chlapec logicky usoudil, že dýně patří do tatínkovy postele. Jak vidíte, při komunikaci s osobou mužského pohlaví je třeba se vyjadřovat jasně a to již od raného věku.

Se třemi dětmi se člověk nudí ještě o něco mnohem míň. I když jsou chvíle, kdy by se nudil rád; obvykle mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ranní…

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.