V nákupním centru

Dnes jsme vyzkoušeli oblíbenou kratochvíli všech rodičů – DÍTĚ V NÁKUPNÍM CENTRU – šli jsme s babičkou na zmrzlinu do Flory a vzali jsme s sebou samozřejmě dítě. Dítě dostalo pouze kornout, protože mu jeho kapesné poté, co mu ho Hausmann za různé výtržnosti odebral, na zmrzlinu nestačilo. Dítě je však drzé a vzpupné a tvářilo se, že mu to je fuk, že ho zmrzlina nezajímá a kornout rozdrobilo hned vedle rohlíku a zašpinilo tak ještě více již dost nechutný kočárek.

Po návštěvě cukrárny, kde jsem se ze všech sil snažila, aby dítě neusnulo, protože by nás (mě nevyjímaje) pak čekala půlnoční párty s partou šmoulů, jsme zamířili k hýbacím automatům. David neví, že po vhození peněz se autíčka hýbou a hrajou, takže jsme byli ušetřeni debilní hudby, rozmazleneckého řevu (E! E! – v překladu Ještě!!!! Ještě!!!) a naše peníze byly doslova ušetřeny.

Zas takové terno to ale nebylo, takže jsme museli jít ťapí, ťapí skrz obchodní centrum. Šli jsme stylem buldozer, až na babičku, která se za nás styděla a dělala, že k nám nepatří. Kočárek, který musela tlačit, přikryla, aby nebyl vidět rozpatlaný rohlík, kornoutové zdobení a jiné zbytky jídla a podobných věcí. Tlačila ho stylem: “to není moje, to jsem tu našla”.

Styděla se hlavně proto, že nepochopila, že nazdobené čisté tiché děti v luxusních kočárcích, které si maminky vozí po nákupech v obchodních centrech, ve skutečnosti nejsou děti, ale dokonalí roboti z Japonska (a že mají vyndané baterky). Je totiž jasné, že každé normální dítě má plné boty a kapsy písku (ten průběžně vypadává), černá, prodřená kolena z hřiště, ulepené ruce, vlasy a oblečení od přesnídávky, je polité, trochu smrdí, a občas ječí.

Také se náležitě raduje. Davídek se náležitě neradoval z dětského koutku. Našel si lepší zábavu, a to eskalátory. Jeli jsme 350 x nahoru a dolů, babička už opravdu nevěděla jak víc předstírat, že k nám nepatří. Ptala jsem se synka, zda už nechce jít, a vždy řekl rázné “NE!” a jeli jsme dál. Poté začali něco vyvolávat rozhlasem. Nevím, zda to bylo na nás, ale trochu jsem se zalekla. Přeci jen jsme byli jediné dítě v celém obchoďáku, zatímco roboti poslušně nakupovali a jedli hranolky u mekáče.

Musela jsem použít násilí a odejít od eskalátorů (již patřičně zapískovaných a ulepených přesnídávkou). Kdo si nás nevšiml do té doby, všiml si nás teď neboť dítě ječelo opravdu hodně nahlas.

Poučení z dnešního dne je takové, že do obchodních center se s dětmi nechodí. Na nákupy a občerstvení je třeba pořídit si japonské roboty, vyndat jim baterky a vše bude OK. S dětmi se musí na hřiště a do kaluží.

You may also like...

My Penis Head Wont Stay Hard|Medical Weight Loss Studies In Fresno|Cbd Oil 21