Vraťte nám naše krásné červené botičky!!!

Víte, proč je výhoda do života, když žena nepochází z rozvedené rodiny? Protože ví, že některé věci jsou normální, nezměnitelné a přírodou dané.

Na dovolené se děti nemyjí!

Žena, která vyrůstala se svým milovaným tatínkem, ví, že muži na dovolené děti nepřevlékají – taky ví, jak to bylo super trávit týden na vodě v jednom triku, sušit si tepláky u ohně, protože na převlečení žádné nebyly, a že nejhorší zážitek z téhle super akce bylo následné zuřivé mytí krku od vzteklé mámy (jó, dneska už to chápu, proč tenkrát nadávala…).

Takže když dneska dědeček na chatě vezme ze šňůry na prádlo hodobožové kalhoty jednoho z našich chlapečků v domnění, že se jedná o hadr na podlahu, a odnese si je do dílny, kde nejkrásnější kalhoty na světě použije k vyčištění nářadí, vůbec mě to neznepokojí ani nepřekvapí.

Když jsem byla malá holčička, jednou před odchodem do jeslí jsem své mamince oznámila, že mě moje botičky tlačí. A že v nich tedy nemůžu jít. Máma, celá zpocená, odněkud vytáhla nějaké poděděné botky a vyrazili jsme.

Vraťte naše krásné červené botičky!

Škrpály nebereme!

Jenže odpoledne pro mě šel tatínek, který o „nových“ botách neměl ani tušení. Když spatřil ošklivé staré boty v mém botníku, rozzuřil se, vyštrachal papír a tužku a napsal vzkaz pro zloděje mých krásných červených botiček. Ten vzkaz byl velmi hrubý, a žádal domnělého lupiče, aby okamžitě navrátil červené botičky, a vzal si zpět ty hnusné škrpále. Vzkaz ponechal v šatně, aby si ho mohl každý přečíst.

Poté mě popadl a odnesl domů v ponožtičkách. Já jsem nic neprozradila, přestože jsem v té době již poměrně slušně hovořila. Když přišla máma domů, hned ji vylíčil, jak nám někdo ukradl ty červené botičky, a jak on situaci skvěle vyřešil. Chudák máma pak šla další den ráno do ústavního zařízení se sklopenou hlavou a omluvou…

A je to všude stejné…

Hausmann může svému tchánovi jedině děkovat, protože když vezme čtyřleté dítě do školky v zimní bundě velikosti 98 („no jo, bylo mi divný, že mu kouká triko“), vůbec mě to nepřekvapí, a ještě se zasměju. Protože to je prostě všude pořád stejné…