Kámo, fejkovou čepici nenos, aneb co nás ještě čeká

Tak kámo, dneska jsem jala busem z rehabilitace, vole, a vobřím kočárem jsem zabírala půlku autobusu, kámo. A představ si, kámo, přistoupila skupina pubertálních hošíků, a zabrala tu druhou půlku busu. Už se tam fakt nikdo nenarval, kámo, i když bába s berlema se snažila, a cizí matka s parchantem v kočáru je trochu zjebala.

Kámo, Mára nepozná fejkovou čepici!

Představ si kámo, co vyprávěli za story. Jednou si takhle jeli sto devadesát pětkou, přestoupili na jinej bus, a pak zas nastoupili do tý stejný sto devadesát pětky, když jela zpátky z konečný. Tomu říkám dobrodrůžo, kámo. A vole, Mára má fejkovou čepici, vole, a tvrdí, že není fejková. On Mára ani nepozná fejkovou čepici, a bude tvrdit, že neexistujou boty za třináct a půl. Nepozná fejkovou čepici a chce se bavit o botách? No a taky, a to je kámo nejlepší, se Betyna rozbulela na zemáku a pak bulela na záchodě. Kápo týhle skupinky to měl z první ruky, vole. Jó a vo přestávce rozmrdali někomu jeho lahev. Asi Márovi, prostě mu ji, kámo, vymrdli z ruky, kámo, a vona se rozmrdla. Ale když von neví nic vo botách, kámo, ani vo čepici, a teď má ještě rozmrdlou lahev.

Teda vole, mateřský nevyspání je drsný, ale co nás čeká v pubertě? Z maminky bude matka, z tatínka fotr, a běda tomu, kdo koupí fejkovou čepici, kámo! Hroznej věk, kámo.