Dětská burza oblečení – hele, já dneska nebudu nic kupovat

„Máš IKEA tašku?“ zeptala se mě ségra cestou na dětskou burzu. Jako na co sakra IKEA tašku? Neměla jsem v plánu nic kupovat, a to jsem jí taky řekla. Nějaká dětská burza, pchá!

Když neumíš nakupovat, koupíš spoustu kravin!

„No já jdu z burzy vždycky s plnou IKEA taškou!“ dostala mě ségra. No jo, neumí nakupovat, známá věc. Vleze mezi dětský hadry, všechno jí připadá roztomilý, tak to vezme, pro jistotu náhradní holiny, pak vezme i pro mě… Bere prostě zbytečnosti, jasná věc, proto vždycky potřebovala IKEA tašku. Tentokrát měla jít se mnou, tak jsem jí chtěla ukázat, jak se nakupuje.

Burza byla taková záminka…

Přijeli jsme k ní na návštěvu oficiálně kvůli dětské burze, Hausmannovi jsem nakecala, že k ní jedem proto, abychom se cestou od ní mohli stavit u letiště očumovat letadla, děti jsem nalákala na autový koberec, kterým teta disponuje, ale ve skutečnosti šlo úplně o něco jiného; nechat Hausmannovi a strejdovi na krku děti a vydat se na dětskou burzu odpočívat. Jo a taky se pěkně u cizích nažrat, že jo, koho by to bavilo furt vařit!

Fronta…

Na burze byla fronta už u vstupu, takže to vypadalo na boží akci… Nějaká ženská si tam kupovala dvě IKEA tašky věcí, no nechápala jsem. Když nás konečně vpustili dovnitř, byla jsem připravena najít lavičku na sezení a dát si dvacet, než si ségra nakoupí ty tričínka s prasetem a mikinky se šmoulinkou. Spánek je jeden z koníčků, kterých se trojnásobné matky musejí vzdát, tak by se mi to bývalo hodilo…

Tak pár holin se hodí… a druhý pár taky… no a třetí, čtvrtý…

No ale vydala jsem se s ní mezi boty, jako abych jí podpořila v rychlosti. Hm, hm, hele, měli tam holiny za třicet. Některé za dvacet pět! „Jakou máte velikost?“ ptala se ségra. „No přeci všechny!“ sdělila jsem jí, a do (od pořadatelů vypůjčené) IKEA tašky jsem narvala čtvery holiny. Nemůžu přeci vědět, co má které dítě za velikost, ne? Furt se to mění mezi dvaceti a pětatřiceti můžou mít během příštího roku všechno. Nebudu furt lítat po obchodech, když někoho začnou holiny uprostřed nejsychravějšího listopadu tlačit, ne?

Holiny s očima, holiny s autama...

Holiny s očima, holiny s autama…

Krátké holinovysvětlení

Navíc holiny potřebujeme do školky, na chatu, no já to nebudu furt tahat a vysvětlovat Hausmannovi, proč převážíme tam a zpátky furt tolik holin. Lepší je mít holiny rovnoměrně rozmístěny na všech místech našeho pravidelného výskytu. Já vím, že existují matky, co třeba svým dětem holiny nekoupí, už se mě jedna maminka tříletého hošíka svěřila, že možná v budoucnu (rozuměj v řádu deseti let) bude muset nějaké vybavení do deště pořídit, ale já jsem měkká. Nemám to ráda, když provozují barefoot v listopadových přeháňkách, a děsně nerada suším tenisky – noviny čteme jen online a letáky z Lidlu jsou tak lesklé, že ani pořádně nesají.

Nenechala mě ani pořádně nakupovat…

Holin tam na burze měli víc, ale ségra se za mě styděla a jedny chtěla taky pro sebe. No vydali jsem se k dětským hračkám a knížkám. Brouk Pytlík za dvacku byl můj, nemyslete si, jinak nic moc výběr, ségra mi všechno vyžrala. U chrastítek a plyšáků jsem se držela, za ně bych jistojistě byla vyloučena z přepravy domů (obávám se, že i s dětmi a těmi plyšáky).

A pak hadry

No a pak se tam válely tuny a tuny dětských hadrů. Hohoho. No Spiderman pro jednoho, a pak aby druhý nežárlil, mikinka, tričko, ještě máme třetího, nepromokavé kalhoty, no hele, tuhle bundu jsme nestihli koupit v Lidlu, blíží se zima, tak ještě prohrábnout rukavice, čepice… Hm, hm, no hodilo by se. Hele, a pytel spárovaných ponožek za deset by mohl vyřešit můj akutní problém, kterým je deset kilo lichých fusek, co se doma válí…

A stupátko, dej ho sem!

Ještě před východem – a to už se ani nevešlo do té vypůjčené IKEA tašky – jsem objevila stupátko ke kočárku. Bylo úplně nové, no za tři sta pade neber to! Původní cena patnáct set… Paní u placení nám vysvětlila, že bylo pro Sylvu, ale Sylva radši tahá ten hadr. Díky Sylvo! Moje záda děkují, protože nosit děti je fajn, ale nebolí to tak do čtyř kilo, že?

A odnesly, odnesly?

Jestli se ptáte, zda jsme všechno odnesly domů, když jsme musely vrátit IKEA tašku pořadateli (sloužila pouze jako nákupní košík), uvědomte si, že máme během čtyř let dohromady pět dětí. My umíme tahat velké náklady. Kein Problem, mohly jsme přibalit ještě sedm párů holínek, ale vypadalo by to, že je někde přeprodáváme. Ségra chce jít i na jaře, tak aby jí nebyla účast zapovězena.

Hausmann byl rád… že mohl zůstat doma…

Hausmann se samozřejmě z nákupu patřičně radoval, pak se zeptal, kdy bude oběd, a pak se ještě zeptal, kde je naše nejmladší dítě. Ne, neměly jsme ho s sebou. Ale neztratilo se, nebojte, jen v tom chumlu tak nějak zapadlo, hlídalo se samo a bylo úplně v pohodě.

No pěkný den. Oběd jsme také dostali, děti si pohrály, a i letadla jsme nakonec viděli, však o tom také napíšeme článek.

A teď mi jenom poraďte, jak to udělat s tím pytlem spárovaných ponožek. Co když se mi během praní rozutečou?!

Posted in Dětské hračky a potřeby, Nákupy a prodej, Ze života | Tagged , , , , | 2 Comments

Pokusy s dětmi – jak vybrat barevné podzimní listy pro pozorování pod mikroskopem

Začal podzim, všude poletuje barevné listí. Toho je potřeba využít, než listí shrabou pracovníci technických služeb a odvezou ho neznámo kam. Jak využít takové odpadní listí k dětskému vzdělávání? Ano z listí se dají vyrábět nejrůznější dary pro babičky, ale listí se dá také pozorovat. Pozorovat pod mikroskopem. Je k pozorování lepší list pořádně barevný, list s kazy nebo vlastně jaký? Co děti zajímá?

Nečekejte přednášku biologického nobelisty. Ukážeme vám pouze, co jsme pozorovali my, co předškolní děti zajímá, a co se jim líbí.

Technická poznámka k mikroskopii

Pro pokusy s dětmi jsme si pořídili levný USB mikroskop až z daleké Číny. Zvětšení mikroskopu se pohybuje někde mezi hodnotou 40 a 1000. Mikroskop není nijak kalibrován, optické vady se nedají korigovat a kvalita fotografií je mj. závislá na tom, zda se zrovna někdo snaží mikroskop olíznout, sfouknout nebo přejet kamiónem. Pro pokusy s dětmi, které ještě nezapočaly školní docházku, je ale mikroskop plně dostačující. Možná o něm přineseme samostatný článek.

Jaké listy jsme vybrali

Pro pozorování jsme si vybrali 4 listy: Rybíz, javor, přísavník a jahodu lesní. Proč? Protože jsme je našli a podařilo se nám je domů donést bez většího poškození.

Co zajímavého jsme pod mikroskopem viděli?

Listy přísavníku byly sice krásně červené, ale pod mikroskopem z lícové strany nijak extra nevynikly. Z rubové strany byla vidět nevýrazná žilnatina.

Z lícové strany byly na listu rybízu k pozorování spíše jen zajímavé defekty. Z rubu jsme kromě žilnatiny pozorovali i chloupky, kterým se děti smály.

List javoru byl pro pozorování zajímavý z obou stran, neboť jednotlivé části byly pěkně kontrastní.

Lesní jahoda pod mikroskopem krásně vynikla jak z rubu, tak z lícu. Kromě pěkné žilnatiny byly vidět i zajímavé barevné přechody, drobné defekty a chloupky z rubu listu.

Závěr – jaké vybrat listy pro pozorování mikroskopem s dětmi

Pro pozorování barevných podzimních listů pod mikroskopem s předškolními dětmi je dobré vybrat takové listy, které mají kontrastní barvy mezi žilnatinou a zbytkem listu. Když už však na takový list narazíte, nezoufejte, a otočte ho rubem nahoru. Pěkně se pozorují listy vícebarevné. Listy s vadami se nemusí pohrdat; naopak, různé defekty působí pod mikroskopem naopak zajímavě.

Listy „placaté“ se lépe zaostřují než listy s vystouplou žilnatinou, neboť u mikroskopu s malou hloubkou ostrosti budou některé části rozmazané (tzn. že se podaří např. zaostřit na cévní systém, ale zbytek listu bude rozmazaný).

Z našeho výběru byla nejúspěšnější lesní jahoda.

Doufejme, že vás příspěvek inspiroval, ať už k pozorování mikroskopem s dětmi nebo bez nich. (Bez nich člověk udělá ostřejší fotky, to mi věřte!).

Posted in Pokusy, Velmi odborně a pokusy, Všechno dohromady, Zábava pro děti | Tagged , , , | Comments Off on Pokusy s dětmi – jak vybrat barevné podzimní listy pro pozorování pod mikroskopem

10 tipů kam na podzim 2017 vyrazit s dětmi v Praze a okolí

Venku to kvete i na podzim!

Přišel podzim, vítr fouká, ochladilo se, na zem padá listí, dny se krátí… Přesto není nutné sedět s dětmi a s tabletem za pecí! Na Youtube je toho hodně, ale tam venku ještě víc. Kam vyrazit letos na podzim s malými i většími dětmi? Připravili jsme si pro vás pár tipů v Praze a okolí!

Tak kam vyrazíte?

 

#1 Týden vědy

Děti milují poznávání nových věcí a nadchnout je pro vědu je snadné. Během Týdne vědy, který proběhne 6.-12. listopadu 2017, si můžete rezervovat takové exkurze, které jsou vhodné i pro mladší děti. Případně je možné navštívit pouze stánky vybraných pracovišť. Neváhejte a rezervujte – váš výlet do hlubin hmoty je tu už za chvíli!

Krystal soli – červený

#2 Jahodárna Vraňany

Že je na jahody letos již příliš pozdě? Jahodárna Vraňany ovšem nabízí mnohem víc! Kromě obchodu, kde si můžete zakoupit jejich zeleninu a ovoce, nabízejí i speciální dny s programem pro děti – my jsme loni jejich akce navštívili a rozhodně jsme nelitovali – ochutnávka, program pro děti i oběd z jejich produktů stály za to. Proto neváhejte ani letos! Nakoupíte zde vánoční dárky v podobě vín, marmelád, perníčků a jiných pochutin, děti si užijí, a ještě se můžete zásobit českými výpěstky!

Chcete znát aktuální data jejich speciálních akcí pro děti i dospělé – láká vás dýňobraní nebo pečení perníčků? Podívejte se na Facebook jahodárny!

#3 Veltrusy a okolí

Severně od Prahy se nachází Zámek Veltrusy s rozlehlou zámeckou zahradou, která je jako stvořená pro procházky barevnými podzimními dny. Kdo má rád organizovaný program, může se zúčastnit přímo zámeckých aktivit.

Zámek Veltrusy

Zámek Veltrusy

Pro hladové krky doporučujeme bistro s dětským hřištěm Vedlepily. Rodiče se nadlábnou, děti vyblbnou, co si kdo může přát víc?

Bistro Vedlepily

Bistro Vedlepily

 

#4 Máslovice

Výlet z Máslovic dolů k řece vede celou dobu z kopce! A to se vyplatí všem líným nožičkám! A co v Máslovicích? Přece Muzeum Másla! A co dál u řeky? Přeci přívozem na druhou stranu!

#5 Karlův most

Turistů v Praze s klesajícími teplotami pomalu ubývá, čehož je třeba využít ve svůj prospěch a navštívit s dětmi pražské památky. Velmi atraktivní je pro ně právě Karlův most! Pokud hledáte deset tipů pro procházku okolo Karlova mostu, rozklikněte si náš článek z léta. Najdete zde doporučenou trať i občerstvení, které vám nezruinuje peněženku.

#6 Vyšehrad

Určitě neopomeňte z pražských památek navštívit Vyšehrad. Stanice metra Vyšehrad je bezbariérová, tudíž není problém sem dojet s kočárkem. Na Vyšehradě se nachází tematické dětské hřiště. Děti fascinují i výhledy dolů na Vltavu, jen pozor na přelézání zábradlí! Není zde nijak vysoké… A pokud budete chtít sejít dolů k řece, tak ano, lze to, ale pokud neradi sjíždíte s kočárkem schody, jděte raději bez kočárku

Sjezd z Vyšehradu

Sjezd z Vyšehradu

#7 Velká Kunratická

Tradiční velmi oblíbený závod v Kunraticích – Velká Kunratická – je známý pro svůj náročný výběh na Hrádek. S malými dětmi se nemusíte bát – jejich tratě jsou samozřejmě uzpůsobeny věku malých závodníků. Jediné, co vás tedy může trápit, jsou příliš ambiciózní rodiče ostatních dětí, které se běhu 12. listopadu 2017 zúčastní…

#8 Zbraslavský běh

O poznání méně známý a navštěvovaný běh je ten Zbraslavský, který se koná 3. prosince 2017. Z hlediska organizace se nedá než doporučit. Na běh se dá dojet autem, ale i vlakem. Navíc se koná v prostoru zookoutku a každé dítě obdrží drobnost za účast.

Ale pozor! V údolí, kde se dětské běhy konají, se v prosinci drží opravdu pěkný chlad. Než běžeckou obuví vybavte malé závodníky raději pořádnými sněhulemi a teplými kalhotami. Trať není dlouhá a nikdo se vás nebude ptát, zda mělo dítě značkové běžecké slipy nebo ne, nebojte. Proto průhledné elasťáčky klidně přikryjte pořádnou kombinézou!

#9 Rybobraní

20.-22. října 2017 můžete s dětmi vyrazit na gastrozážitek v podobě rybobraní. Opravdu není nutné plakat, že filé není tak kvalitní, jak byste si představovali. Stačí zvednout líné zadky a dojet si na akci na čerstvou rybičku na čerstvém vzduchu. Děti si ryby zamilují, a když budete mít štěstí, tak se s nimi ani nevykoupou v kádi. Filé z mrazáku pak můžete věnovat na charitativní účely.

#10 Ďáblický háj

A nezapomeňte, že i na podzim je potřeba si vyhradit chvilku k návštěvě úžasného lesoparku Ďáblický háj, případně i Čimický háj. Nerostou zde již ostružiny ani třešně, ale nějakou tu houbu zde určitě najdete. Třeba bude i jedlá!

Na houby v Praze? No jasně!

Na houby v Praze? No jasně!

A pokud vám dnešní nabídka nestačila, podívejte se na naši mapku, kde jsou vyznačeny i jiné tipy.

Staňte se fanoušky našeho blogu na Facebooku, a neunikne vám žádné naše další moudro – ještě se na podzim chystáme na lodičky v Praze nebo na pravou hotelovou snídani! Můžete se i mezi prvními přidat do skupiny o výletech.

Uvítáme i vaše tipy!

Posted in 10 tipů kam s dětmi, Kam s dětmi, Tip na výlet | Tagged , , , , , , | 2 Comments

Kam na výlet s dětmi – Máslovice a přívoz

Máslo; odedávna si ho hospodáři doma vyráběli stloukáním ze smetany. I dnes si máslo můžete s dětmi vyrobit – je to jednoduchá, zajímavá, zábavná a zároveň poučná činnost. Ale máslem se nemusíte zabývat jen doma, vyrábět ho nebo jen plakat u televize, že zdražilo.

Všechnu hysterii okolo másla můžete uchopit jako příležitost se o másle dozvědět více. A kde vám o másle řeknou víc? Přeci v Máslovicích.

Zvolte si tedy Máslovice jako cíl vašeho výletu. Pouhých 18 km severně od Prahy, 30 minut autobusem, o něco méně autem se nachází malebná středočeská vesnička. Doporučujeme navštívit autobusem, neboť dále pak můžete pokračovat ve výletu dle našeho doporučení.

Přímo proti autobusové zastávce se nachází Muzeum Másla. Jedná se o maličké muzeum, kde si můžete prohlédnout nejrůznější typy máselnic, seznámit se s historií výroby másla a prohlédnout si formy, do kterých se máslo tvarovalo.

O děti zde mají zájem a malých návštěvníků si váží, protože jim zde připravili k dispozici puzzle, pastelky a skládačky k zabavení. Rodičům zase připraví na požádání kávu, aby se uklidnili po ranním běhu s potomky na autobus…

Po načerpání informací z muzea se dá po vyznačené trase – viz. mapa – dojít až k přívozu přes řeku Vltavu. Pozor, trasa má opravdu velké převýšení a vede prudce z kopce. Dolní část vede po silnici pozor, aby děti nevběhly dole pod auto. To, že vede z kopce je ale hlavní výhoda pro malé courače, co do kopce kňourají a fňukají.

Při čekání na přívoz se dá občerstvit v občerstvení. U občerstvení je i pěkné dětské hřiště. Po překonání řeky zbývá již jen kousíček k nádraží. Zda se vydáte do Prahy nebo budete pokračovat do další výletní destinace je jen a jen na vás!

Přidejte se do skupiny o másle nebo do skupiny o výletech! Nebo rovnou milujte celý tento blog!

PS: Zdají se vám fotky trochu rozmazané? To je tak, když vám někdo oslintá mobil…

Posted in Kam s dětmi, Všechno dohromady | Tagged , , , , , | Comments Off on Kam na výlet s dětmi – Máslovice a přívoz

Kam s dětmi na výlet – na zmrzlinu do bistra Vedlepily

Bistro Vedlepily

Bistro Vedlepily

Hledáte tip na venkovní kavárnu s dětským koutkem? Chcete se vyhnout profláklým podnikům pro matky s miminy? Rádi byste spojili návštěvu s menším či větším výletem přírodou?

Máme pro vás jedinečný tip!

Kavárna s dětským koutkem – Praha v dosahu!

Bistro Vedlepily se nachází vedle pily nedaleko Veltrus. Zastavit se zde můžete po návštěvě zámecké zahrady Veltruského zámku nebo po procházce podél řeky.

Blízko Prahy, ceny vesnické

Za mimopražské ceny vám zde naservírují zákusky, kávičku a obří porci zmrzliny.

Káva v bistru Vedlepily

Káva v bistru Vedlepily

Zastavit se můžete i na oběd nebo večeři. Dětské hřiště je poměrně rozlehlé, s velkou prolézačkou, houpačkami a klouzačkou. Bohužel není zastíněno stromy, k návštěvě se tedy hodí spíše na večer nebo v méně parných dnech.

Na krafání u kafe nebo pohodový oběd s dětmi je bistro Vedlepily ideání místo. A ještě můžete zvednout zadky a dojet sem na kole! A to se vyplatí!

Líbí se vám náš blog? Přidejte se k nám na Facebook! Nebo se rovnou přidejte do skupiny o výletech!

 

 

 

Posted in Kam s dětmi, Všechno dohromady | Tagged , , , , | 1 Comment

Sbíráme… chleba, víčka a jiný odpad

Člověk by řekl, že každý, ale úplně každý v republice už zaznamenal články o tom, že motivovat děti ve škole ke sbírání víček, není zas až tak úplně to pravé ořechové. Že rodina potom, ze snahy zajistit potomkovi co nejvíce plastových uzávěrů, zkonzumuje mnohem více nápojů v plastových lahvích, než by zkonzumovala bez akce „nosíme do školy víčka!“ Funguje to podobně jako samolepky na plyšáky nejmenovaných supermarketů…

A sbírá celá rodina, Franta musí vyhrát!

Babičky pak sbírají víčka, dědečkové sbírají víčka, strejda sbírá víčka, kolegyně v práci sbírají víčka… Dokonce i Teta Amálka, která bydlí na venkově, má na zahradě léčivý pramen, díky kterému letos oslaví 121. narozeniny, začala pít balenou vodu a sbírá víčka.

Ne, není to minulost…

Myslela jsem si, že škola 21. století nemůže již takovýto projekt podporovat. Vůbec by mě nenapadlo, že by snad bylo možné, aby děti mohly získávat nějaké body, odměny či odpustky za to, že vytvoří více odpadu. V době, kdy každý chce být více ekologický, šetřit přírodu a tvářit se, že miluje svou rodnou planetu, škola motivuje děti, aby odpadu tvořily více, a kdo ho vytvoří nejvíce, je odměňován? No to snad ne!

Snad to není pravda!

Bohužel, začínají ke mně prosakovat informace z oblasti „základní škola“, a nejsem vůbec nadšena. Víčka se sbírají furt. Sbírá se i papír. Jako fajn? Ale vůbec! Pokud má někdo fotříka, co pracuje v distribuční agentuře, a krade letáky obchodním řetězcům ve velkém, má vyhráno. Škola mu dá polárkový dort a poklepe mu po rameni. Borec. Kde to jsme?

Nic proti zálohám… ale

Aby bylo jasno; nic proti zálohovanému odpadu. Ale přeci není možné, aby byl odpad cennější než původní surovina. A to, pokud děti získávají za jeho sběr odměnu, bez pochyby je. Pro rodiče a prarodiče může mít pochvala (body, odměny, bonbónky atd.) větší hodnotu než suma, kterou musejí zaplatit za víčka (papír atd.) nová, přišroubovaná na lahvích. Není přeci možné kupovat nové věci s cílem mít co nejvíc odpadu… Nebo je?!

A Praha 8 sbírá jídlo…

Ale to pořád není to nejhorší. Přečtěte si zářijové vydání osmičky. Soutěž o nejdebilnější soutěž ve sbírání odpadu vyhrává Praha 8, která motivuje děti, aby sbíraly tvrdé pečivo. Víte, snažíme se, abychom kupovali tolik jídla, kolik sníme. Ale až začnou naše děti chodit do školy, budeme muset každý jejich prohřešek vykoupit bochníkem tvrdého chleba? Opravdu? Spotřeba pečiva naší domácnosti stoupne na 20 bochníků týdně.

Doufám, že naše škola bude ale nakonec jiná, a pokud nebude moct být bez odpadních soutěží, bude odměňovat děti, které do školy přinesou nejvíc odpadní kyseliny sírové. Nebo louhu. Nebo třeba kyanidu.

Nebojte, třídím. Celá rodina třídí…

Papírová krabice s nápisem SKLO v popelnici na směsný odpad

Papírová krabice s nápisem SKLO v popelnici na směsný odpad

Ale teď vážně – třiďme odpad na vlastní triko, ale nevychovávejme z dětí nepřizpůsobivé občany, co kradou měděné kabely a kovové poklopy od kanálu za účelem zisku. Protože náš strejda se na nás s víčkama vyprdne. Sestavil ale tuhle super mapu tříděného odpadu. (ano, náš strejda se v mládí nezabýval shromažďováním starého papíru, ale programovaním…) Takže třiďme odpad. Ale plácejme po rameni spíš ty, co ho produkují méně!

PS: Prachy na invalidní vozík můžete dětem poslat přímo. Nemusíte kvůli tomu pít hektolitr minerálek ani sušit čerstvý chléb…

PPS: Jojo, je to hejt. Někdo to zase myslel dobře a tenhle blog to nemá rád… 

PPPS: Že je na tom sbírání odpadu něco divnýho, to se ví už dlouho… My, co čteme Boříka, tak víme 😉

Posted in Zamyšlení a jiné chytrosti | Tagged , , , | 2 Comments

Kam na výlet s dětmi – Zámek Veltrusy

Zámek Veltrusy

Zámek Veltrusy

Pokud přemýšlíte, kam vzít malé děti na výlet v blízkosti Prahy, rádi byste je začali zasvěcovat do krás českých hradů a zámků, zároveň ale tušíte, že dvouhodinové procházení komnatami s dobovým nádobím by nebylo ono, máme pro vás řešení na rodinný výlet.

Výlet blízko Prahy?

Vezměte děti do Veltrus. Zámek Veltrusy je obklopen velikou zámeckou zahradou. Nedisponuje sice dětským hřištěm, ale my jsme zde objevili dostatečné náhrady – např. obrovskou hromadu hlíny, na které se dá klouzat (pravda, pokud jste fashionmama bloggerka, pusťte na ni děti až po vyfocení jejich dokonalého outfitu).

Hromada hlíny? Ne! Klouzačka!

Hromada hlíny? Ne! Klouzačka!

Milujeme zámky – zvenku

Děti, které se jen potřebují vyběhat v zeleni, zde budou nadšeny. Naše děti mají zámky rády, potřebují je však navštívit pouze zvenku – tato podmínka je zde splněna. Zámek je navíc výrazně červený a tím pádem dostatečně zajímavý pro dětské oko. Na nádvoří zámku se nalézá fontána, do které se dá k radosti dospělého doprovodu spadnout. Ve fontáně jsou ryby, pokud by vám samotná fontána byla málo.

Milujeme zámky, kde mají bagry

Naše děti opravdu milují zámky, a zámky, kolem kterých pracuje těžká technika, milují dvojnásob. To spojení staré architektury a moderních traktorů naplňuje představy dětské duše o povedeném výletu. A obě podmínky zde v zámku byly během naší návštěvy splněny.

Historii zámku, informace o procházkách s průvodcem (zámek dělá i cykloprohlídky!) nebo dokonce tvořivých dílnách, představeních a výstavách najdete přímo na stránkách Zámku Veltrusy.

Přímo do Veltrus se nedá dojet vlakem, ale dá se vystoupit v Kralupech nad Vltavou nebo Nelahozevsi a dojít do Veltrus přes řeku pěšky – záleží na kondici a výdrži dětí i rodičů. Línější jedinci se mohou přiblížit pochopitelně autem.

A ještě něco vám povím; nejen, že se v areálu nachází restaurace, ale nejdete zde i kavárnu s vynikající kopečkovou zmrzlinou. Proto využijte poslední teplé dny tohoto roku a vyjeďte za barvami podzimu do Veltrus!

Líbí se vám náš blog? Sledujte nás na Facebooku!

Posted in Kam s dětmi, Všechno dohromady | Tagged , , , | 2 Comments

Pokusy s dětmi – jak funguje impregnace

S příchodem vlhkých sychravých dnů se zdá impregnace čím dál tím větší nutností. Jenomže co když se děti zeptají, k čemu ta impregnace je!? Budete jim umět demonstrovat, že impregnace odpuzuje vodu?

Pomůcky pro ukázku, jak funguje impregnace

  • Impregnace ve spreji
  • Textilie bez impregnace
  • Voda

Postup demonstrace funkčnosti impregnace

Látka se rozdělí na dvě části, jedna se naimpregnuje, druhá ne. Dá se otestovat i na botách, kdy jedna se naimpregnuje a druhá ne (pozor, pokus nebude fungovat, pokud jste příliš aktivní, boty ošetřujete pravidelně, a i vaše obuv „bez ošetření“ má na sobě impregnaci).

Bezpečnostní vsuvka: Impregnujte tak, aby se nikdo impregnace nenadýchal. Venku, na balkóně atd. Stačí jen velmi málo. Manipulaci s impregnací nesvěřujte dětem.

Na první část bez impregnace se kápne kapka (kapka, ne kýbl) vody. Méně zruční jedinci mohou použít kapátko, pokud mají, zručnější jedinci kapou přímo z nádoby. Na druhou část se nastříká impregnace. Na ošetřenou část se také kápne kapka vody. Nyní se sledují rozdíly mezi impregnací ošetřenou látkou a látkou neošetřenou.

Výsledky pozorování

V případě neošetřené textilie se kapka rozteče, vsákne do látky a zmizí. V případě impregnované látky kapka zůstane na povrchu pěkně kulatá. Když se do kapky foukne, dokonce se kutálí po povrchu.

Poznámka: Pokud vám pokus nevychází, je možné, že máte povrchy špatně ošetřené. Smáčivost mohou ovlivnit různé přípravky a faktory jako jar, mastnota z rukou, špína atp.

Závěr pokusu s impregnací

Impregnace zabraňuje vodě, aby se vsákla do oblečení nebo obuvi. Jedinec se tak může déle čvachtat v louži, aniž by si promáčel ponožky durch. Nicméně ani impregnace není všemocná. Na naneseném povrchu si jen tak leží, není s ním chemicky spojena, a když jedinec spadne do rybníka, má prostě smůlu.

Prohlédněte si video, co dělá voda na impregnované látce:

Impregnací neošetřená látka zůstane po polití mokrá, na impregnované látce zůstanou kulaté kapičky:

Bonus na konec: A jako bonus navíc vám prozradím, že nanesením kapky na povrch materiálu se skutečně měří smáčivost daného povrchu i v praxi. Sleduje se úhel, který svírá kapka s povrchem zkoumaného materiálu. Nyní se můžete přihlásit do vaší oblíbené továrny na outdoorové oblečení na pozici materiálového inženýra!

Děláte také pokusy s dětmi? Přidejte se k nám do skupiny! A nebo se staňte rovnou fanoušky našeho blogu!

Posted in Pokusy, Velmi odborně a pokusy, Všechno dohromady, Zábava pro děti | Tagged , , , | Comments Off on Pokusy s dětmi – jak funguje impregnace

Jak jsme kupovali boty aneb se třemi dětmi v nákupním centru

Dnešní děti potřebují pohyb, a ne sedět s kýblem zmrzliny u tabletu tak dlouho, až jim moderní technologie totálně vymyje jejich tučné rosolovaté mozky, a ony začnou pobíhat po obýváku, blikat a zpívat primitivní anglickou píseň o pěti slovíčkách. Proto bereme naše 3 děti o víkendu ven na procházku (když začnou blikat v týdnu, bereme je ven i ve všední den). A protože Hausmann minulý víkend onemocněl, blil do záchoda a nechtělo se nám brát záchodovou mísu s sebou do lesa, musela jsem děti vzít na procházku sama.

Zábava pro děti? Krádež ořechů

Nejprve jsme šli krást ořechy. Podle katastru patří naše oblíbené ořešáky magistrátu, podle paní s brokovnicí ze sousední zahrady ale patří právě jí. My se však nebojíme, a nebojí se jí ani děda, který na stromy leze a klátí ořechy jako ve dvaceti, aby vnuci získali ten správný klukovský příklad, a opravdu nezačali blikat. Jako nenadávejte mi, snažím se, aby ty dnešní děti z toho života něco mezi blikáním tabletu a zvoněním mobilu měly.

Krademe nenápadně

Tentokrát jsme ale dědu neměli, a kradli jsme pouze ze země, tajně a potichu, jak jen to tři chlapečci dokážou („mamí, támhleta paní řvala na dědu, že jsou to její vořechy! Ta paní je HNUSNÁ!“). Ořechy jsme ukládali na staženou stříšku kočáru, což musím uznat, je poměrně blbý nápad, obzvlášť, máte-li kočár světlý. V komunitě matek pak vypadáte jako prase a musíte jezdit se staženou stříškou už navždy, neboť ani kyselé deště ořechovou barvu nevyperou. Mně je to nicméně jedno, protože v každé komunitě matek jsem odepsaná dávno.

Les musí být

Když jsme naloupili, co se do stříšky vešlo, pokračovali jsme směr les. Absolvovali jsme ukázkovou rodinnou nedělní procházku. A protože jsme nic nezapálili, nikoho nevystrašili, žádného psa nepokousali, nic nezničili, a právě jsme došli k autobusové zastávce směr nákupní centrum, rozhodla jsem se, že přírody už bylo dost!

Jedny podzimní boty pro mě, prosím!

Potřebovala jsem totiž podzimní boty do školky. Potřebovala jsem je pro dítě, ale potřebovala jsem je opravdu jenom já, Hausmann je rozhodně nepotřeboval, a dítě rozhodně taky ne. Já je ale potřebovala, neboť osoba, se kterou učitelky konfrontují módní prohřešky dítěte, je vždy matka. Nemělo mikinu ani bundu v minus dvaceti? Matka nepřipravila. Šlo do školky v únoru v teniskách? Matka nepřipravila. Odmítá se v červnu vzdát lyžařské kombinézy? Matka! Nosí místo čepice kojící podprsenku? Může za to matka – ať už ho v daném outfitu přivedl do školky kdokoliv. I kdyby to byl otec, kdo měl hlavu v druhém košíčku…

Vyfiknuti na nedělní nákupy…

Dojeli jsme tedy do nákupního centra. Návštěvníci velkého nákupního centra jsou určitá subkultura. Matka v odrbaných (těhotenských, aby bylo jasno) džínách, se šusťákovou bundou, v teniskách od bahna, se třemi dětmi v zabahněných holínkách, do této subkultury úplně nezapadá. Dalo by se říct, že kdyby se matka v podobném outfitu a s podobným doprovodem objevila ve Státní opeře, zapadla by tam líp než v nákupním centru v neděli odpoledne.

Ani kočárek nevydrží vše…

Děti do kočárku narvaly svoje nepromokavé bundy tak nešťastně, že nám z kočáru začaly padat ořechy, vysypaly se suchary k svačině, nedojedený oběd (dokud nebudeš jíst oběd, žádná svačina – přísnost musí být!), a co hůř, vysypalo se i nejmladší dítě. To je naštěstí zvyklé, takže si samo zatlačilo bouli na hlavě, oklepalo se, a poblilo se na vyleštěnou podlahu nákupního centra. Cizí lidé nás štítivě obcházeli, jako by snad nikdy neviděli opravdové děti. Někdo si nás možná vyfotil (kdo sledujete Módní peklo, nasdílejte jim tam do diskuze tenhle článek, hned za příspěvek matky, co „nikdy nešla na hřiště jinak než v lodičkách, bílé halence a nikdy se neumazala, její dítě sere kytičky a blije orchideje“). Abych nezapomněla; tu část, co podkládá u kočárku nohy, máme přivázanou k madlu provázkem – děti si holt nepřečetly návod, že kočár není trampolína…

Tabule nefunguje…

Vydali jsme se k interaktivní informační tabuli. Pět minut jsme do ní zuřivě mlátili, zatímco na tabuli se furt dokola točilo kolečko. Kopali jsme do ní, bušili hlavou, nic… Začala jsem nadávat a přihnala se k nám ochranka. Ostatní návštěvníci už se těšili, že rušiví elementi budou vevedeni, ale nene. Náš zákazník náš pán, žádná diskriminace. Pán z ochranky nám pěkně vysvětlil cestu k dětské obuvi.

Tak jsme tady, dobrý den!

Vtrhli jsme do obchůdku se značkovou dětskou obuví. Protože budíme respekt, ostatní zákazníci začali couvat z prodejny ven. Prodavačka bohužel také. Po chvilce překvapení ale pochopila, že jsme ji nepřišli přepadnout, ale že jsme přišli koupit boty. Zachovala si profesní čest a vylezla zpod pultu. Vyndala první pár. Dítě si sundalo holínky. Paní nevěřila svým očím. Nejen, že jsme byli první zákazníci toho dne, co přišli v holínkách, které nebyly vyleštěné, ale ponožky malého zákazníčka byly… děravé. Obě dvě. I červená i zelená, aby bylo jasno.

Chci širší boty!

Boty naštěstí vypadaly, že chlapci budou. Bohužel, jak se v nich prošel, nastal hysterický řev, že ho tlačí. Lehnul si na zem a ležel a ječel. Prodavačka zašeptala, že TOHLE JE NEJŠIRŠÍ ZNAČKA. „Dobře, pošlu ho sem s tatínkem!“ zahrozila jsem. To prodavačku i malého zákazníka motivovalo k dalším výkonům. Ze zadního regálu vyštrachala ještě širší boty. Posunky se mi snažila naznačit, abych boty příliš neutahovala. Dívala jsem se pohledem zkušené matky.

Nejstarší syn uznal boty dostatečně široké a vzdálil se k prostřednímu demolovat dětský koutek. Nejmladší syn zatím vyhazoval z kočáru všechny věci (náš kočár je vždy plný věcí).

Nebojte, já to zaplatím!

Když prodavačka zjistila, že si boty opravdu koupíme, že mám navzdory našemu netradičnímu vzhledu funkční platební kartu, a že se tedy pravděpodobně blíží chvíle, kdy se vydáme obšťastnit jiného obchodníka olizováním výlohy, přešla na vlnu důvěrnosti. Svěřila se mi (šeptem), že měla dvě děti po 18 měsících, a že to bylo dost náročné. Shovívavě jsem se usmála, prohlásila jsem, že náročné to sice je, ale že moje děti jsou hodné.

Dám vám slevu…

Prodavačka si otřela čelo, zeptala se mě, jestli mám slevovou kartičku, a když jsem ji ujistila, že rozhodně ne, dala mi i bez ní slevu deset procent (doufám, že se z článku poučíte, a přestanete obchoďáky navštěvovat vymóděni). Přes slevu mě napadlo, zda by nebylo výhodné dětské boty doma šít. Nějaký marketingový bullshit o biobotách bez chemie a měli bychom vystaráno…

A teď dál!

K radosti všech jsme s novými botami opustili krám. Nakupování však neměl být konec. Prostřední syn boty nepotřeboval, neboť jeho číslo jsme našli u popelnic (no dobře, dělám si legraci, ale přiznávám vám to jenom proto, že to čtou naši příbuzní – nebojte, prostřední syn již certifikované boty se žirafkou zakoupeny měl). Slíbila jsem však, že kdo v obchoďáku nedostane boty, tomu koupím ponožky.

Módní obchody – to je něco pro nás!

Ponožky jsme se vydali koupit do obchodu s módou. Zde jsme nezapadali už vůbec. Ale vybrali jsme rychle, chlapce nijak nelákalo přehrabovat se sukýnkama. Mám sice podezření, že se někdo z nás (já ne) vysmrkal do dívčích sukní (nevím, co je to za zvyk, ale dělají mi to celé léto…), ale nahlásit ochrance jsem nás nešla.

Ta holka se ušpinila, no fuj!

Ve frontě na placení za námi stála rodina s opačným poměrem; 3 dospělí na jednu dcerku. Vybírali pro ni mikinku. Měli opravdu velkou debatu, zda si ji neušpiní na výtvarce, a vyprávěli děsivou historku o tom, že minulý týden si dívka udělala flíček na zápěstí. Odplivla jsem si a významně jsem poodstoupila, aby bylo jasno, že s takovými prasaty nechceme mít nic společného.

Šli jsme pro boty, ne za zábavou

Ponožky jsme také řádně zaplatili a vydali se k domovu. Cestou jsem zatrhla zmrzlinu, dětský koutek i debilní vláček, který se pokusil nás srazit. Rozhodně jsem nechtěla, aby se dětem v obchoďáku nějak extra zalíbilo. Také jsem nechtěla riskovat konflikt s ostatními rodiči dětí, co se neumí prát. Až do dalších bot sem ani nepáchnu. Což ovšem nebude dlouho trvat.

Hausmann se sice doma zaradoval, že už máme zimní boty, ale ujistila jsem ho, že to jsou boty PODZIMNÍ. Zimní boty bude s chlapci kupovat on. Troje.

Chcete vědět, co víc jsme zažili? Přidejte se k nám na Facebook!

Posted in Ze života, Ze života s dětmi | Tagged , | 2 Comments

Pokusy s dětmi: Jak si (ne)vyrobit Himálajskou sůl

Drcená barevná sůl

Drcená barevná sůl

Velmi mě zaujal produkt Himálajská sůl, neboť se jedná o sůl s tisíciprocentní přirážkou opředenou marketingovými kecy až na půdu. Himálajská sůl je růžová a měla by obsahovat 84 stopových prvků, na což jsme ovšem na internetu nenašli žádnou analýzu, která by tuto skutečnost potvrzovala (máte-li, sem s ní!).

Wolfberry Himalajská sůl růžová 25 kg lze pořídit v e-shopech za cenu od (Zdroj: Heureka.cz)
Porovnat ceny >>

A protože doma si analýzu také těžko uděláte, mohlo by někoho lákat obarvit levnou sůl bílou tak, aby z ní byla drahá sůl barevná. Lze to?

Potřeby pro obarvení soli

  • Levná mořská sůl
  • Lahvička od přesnídávky
  • Červené potravinářské barvivo
  • Voda

Postup barvení soli

Červený roztok NaCl

Červený roztok NaCl

Do lahvičky od přesnídávky se přidá tolik soli, že se již žádná další nerozpouští. K roztoku se přisype potravinářské barvivo (kolik? No to je asi největší kumšt – od oka). Část roztoku se nalije na víčko od lahvičky a 2-3 dny se počká, až se voda vypaří a vzniknou barevné krystaly.

 

Naše výsledky

Podařilo se nám obarvit obyčejnou sůl tak, aby byla barevná. Malé množství červeného potravinářského barviva zbarví krystaly do oranžova, přidáváním barviva krystaly tmavnou, až jsou tmavě červené. Vzhledem se od reklamních fotografií Himálajské soli liší. Po rozdrcení vznikne barevná drť.

Závěr

Krystalizací mořské soli ze zbarveného roztoku se nepodařilo vykrystalizovat sůl, která by vypadala jako Himálajská sůl na reklamních fotografiích. Drcením těchto krystalků však vznikne barevná drcená sůl, která se již vzhledem od té drcené Himálajské tolik neliší.

Drcená barevná sůl

Drcená barevná sůl

Máte-li doma Himálajskou sůl, podělte se s námi o fotografie. Máte-li tip, jak vyrobit falešnou Himálajskou sůl s větším úspěchem, sem s ním!

A je-li vaše Himálajská sůl podezřele tmavá nebo spíše oranžová než růžová, radujte se. Vaše sůl pravděpodobně necestovala přes půl světa…

Každopádně se k nám přidejte na Facebook tohoto mamablogu, ať víte, jaké Himálajské soli mají ostatní! Nebo se podělte o vaše pokusy!

Posted in Pokusy, Velmi odborně a pokusy, Zábava pro děti | Tagged , , , | Comments Off on Pokusy s dětmi: Jak si (ne)vyrobit Himálajskou sůl