Nevěřte mi všechny aktivity, co vám doporučím. Moje výzva, ať jdete na začátku prosince na Zbraslavský běh snad nikoho nenadchla; na běhu bylo asi minus dvacet stupňů a jediná fotka z něj, kterou máme, je zmrzlý potok (kam naše děti kupodivu nespadly).

Zamrzlý potok na Zbraslavském běhu

Kam jet s dětmi na výlet?

Ale když vám říkám, že máte jet do Jahodárny Vraňany, myslím to vážně. My jsme tam jeli už na třetí akci. Děti to tam milují a my také. Tentokrát jsme hned po příjezdu zamířili do tunelu a na trampolínu. Hausmann nakoupil zásoby potravin na příštích 14 dní – 25 kg ovoce, 120 kg zeleniny a mošty. Děti mezitím vyprudily cizí děti, jejichž rodiče tvrdili, že jejich děti jsou „zvyklé“ – nějak se jim nezdálo, že jsem se snažila naše děti usměrňovat. OK, přestala jsem, takže jejich starší dcera se trochu přiučila boxu a několika dalším bojovým sportům. Vypadala ale spokojeně, myslím, že s bráškou ještě teď trénuje a rodiče litují, že mě nenechali zasáhnout.

Ochutnávka ovoce je lepší než ochutnávka sladkostí!

Poté jsme se přemístili na ochutnávku. Od ochutnávky nemůžeme děti nikdy odtrhnout. Celý rok po nich člověk chce, aby snědly, co mají na talíři, a tady najednou bum, jeden kousek a dost. Je opravdu těžké je uhlídat, aby nezkonzumovaly vše naráz, aby alespoň něco zbylo i na ostatní. A je trochu trapné, když naši chlapci nabíhají k pultům a s pokřikem: „SVAČINA“ a výrazem: „rodiče mi dva dny nedali nic k jídlu“ se vrhají na vystavené dobrůtky.

Tentokrát se náš starší vytrestal. Snažila jsem se prostředního usměrnit při pití moštu, když jsem uslyšela, jak ten starší volá: „Maminko, to pálí!“ a ukazoval mi kelímek s moštem. Ochutnala jsem, a vynadala Hausmannovi, proč dává našemu dítěti vzorek z ochutnávky vín. Hausmann se bránil, že on nic (to samo), a skutečně, dítě se samo obsloužilo v alkoholové sekci. Byla jsem celkem ráda, že ho víno pálilo, že jsem se ovládla a nedonutila ho hystericky a bez kontroly vypít do dna vše, co si poručil.

Následovaly tvořivé aktivity pro nejmenší. Nejprve se chlapci porvali ve frontě na pečení cukroví. Paní před námi buzerovala svou dceru, že musí vykrojené těsto pěkně podebrat, aby se při přenášení tvar nedeformoval. My jsme následně chlapce buzerovali, že nemají těsto žrát (a už vůbec ne po hrstech – hodná paní organizátorka nejprve chtěla synovi dopřát trochu syrového těsta, ale když viděla, že by jí pak nic nezbylo na další pečení, nechala nás vychovávat), pak jsme děti poučovali, že již vyválené těsto nemají celé hned zmuchlat do kuličky, a také jsme byli mírně hysteričtí, když se rvali o formičky. Vykrojili každý jeden tvar, ale paní nás poučila, že každé dítě si má vykrojit tři dvojice ke slepení, za což jí Hausmann pěkně poděkoval.

Cukroví

A mamí, proč se to nesmí jíst???

Když se cukroví za pár minut upeklo (mezitím jsem chlapce musela sundat ze stolu s vystaveným perníkovým městečkem, kde už se chytali loupat perníček ze střech a konzumovat perníkové slepičky), mohli jsme slepovat marmeládou. Vše, co si hoši slepili, hned snědli, něco i před slepením.

Výroba ozdob byla naštěstí bez konzumace, takže jsme si s Hausmannem vyrobili ozdobičky, zatímco hošíci zkoušli, zda to bude držet, když se Herkulesem přilepí ke stolu. Nedrželo, takže jsme nemuseli děti v Jahodárně ponechat. Za splněné tvůrčí práce jsme ještě dostali balónky a jablko, které naše děti ihned sežraly. Všechny aktivity byly splněny, tak jsem se mohli vydat na oběd. Cestou se naše děti vrhly ještě na slepené cukroví cizího chlapečka, který nestačil nic říct a hoši mu jeho kousky snědli. Naštěstí rodiče měl daleko, tak jsme zvládli utéct.

Ochutnávka cukroví

Zahlídla jsem ještě ochutnávku cukroví, kterou jsem předtím přehlédla, ale Hausmann mi posunky zakázal na ni jakkoliv upozorňovat. Po obědě se děti znovu vyřádily na trampolíně a ke spokojenosti všech jsme se odebrali zpět k domovu.

Akce v Jahodárně vřele doporučuji, obzvlášť, máte-li děti.

Perníkové městečko