Pět zlobivých kluků

Tatínku, vyprávěj pohádku, jak do rychlíku nastoupilo pět zlobivých kluků a dělali blbosti.
Dobře, ale jen jednu, jsem úplně vygumovanej z práce a z večeře s maminkou.

5 zlobivých kluků jelo vlakem

Do vlaku nastoupilo pět zlobivých kluků a jedno miminko, které už umělo trochu mluvit. A kluci ho učili říkat: „Ty seš krávááá“, a ještě „Au moje koulééé!“. Pak nastoupila průvodčí a chtěla jízdenku. Jeden kluk jí jízdenku podal a v tu chvíli miminko řeklo „Au moje koulééé“ a kluci se začali smát a průvodčí se divně tvářila. Pak ale miminko řeklo „Ty seš krávááá“ a v tu chvíli se průvodčí vytočila a řekla: „Kluci, už toho mám dost, na příští stanici vystoupíte a je mi úplně jedno, kam jste chtěli jet!“

Kluci se snažili průvodčí ukecat, ale ta se nenechala a museli vystoupit v prvním městě, kde rychlík zastavil. A když vystoupili ve městě, kde je průvodčí vysadila, řekli si, že si aspoň koupí zmrzlinu. Vešli do cukrárny a cukrářka už se chystala prvními klukovi nandat kopeček, ale najednou miminko řeklo: „Ty seš krávááá“, cukrářka se naštvala, kluky vyhodila a neměli žádnou zmrzlinu.

Kluci museli ven a viděli tam hasičskou slavnost, tak se na ni šli podívat.
Jenže ve chvíli, kdy procházeli okolo hasiče s hadicí, miminko zakřičelo: „Au moje koulééé“, hasič se lekl a všem kluků nastříkal vodu z hadice plným proudem na kalhoty, takže je pak doopravdy bolely koule. Kluci byli celí mokří, byla jim zima a neměli s sebou náhradní oblečení.

Nikde nebyl žádný obchod, jen stánek s růžovými pyžamy. Protože jim byla opravu velká zima, koupili si růžová pyžama, oblékli si je a chtěli už jet domů. Na nádraží se jim smáli v čekárně, že mají růžové pyžamo, pak se jim smáli u pokladny a smála se jim průvodčí ve vlaku. Pak se jim taky smáli lidi v metru, když jeli domů, takže když přijeli domů, byli hrozně unavení a hned usnuli a už nikdy neučili miminko křičet blbosti.

Nic lepšího mě nenapadlo. Sorrry jako