V bance – máme produkt na míru a dětský koutek k tomu!

Shodou okolností se přihodilo, že jsme se ocitli v bance se dvěma z našich třech dětí – s těmi mladšími. Ostatně banka se zdála být na malé klienty připravena, neboť disponovala dětským koutkem (myslím, že po naší návštěvě ho zrušili).

Pan finančník (evidentně bezdětný) se nejprve pokoušel otevřít dveře, abychom mohli vjet dovnitř. Moc mu to nešlo, nakonec jsme se tam s kočárem probili. Pán zavtipkoval, že takhle mu neutečeme, neboť nevyjedeme – zasmála jsem se, což ho potěšilo, a dodala, že možná bude rád, až budeme odcházet – tomu se zase zasmál on – zatím měl humoru dost.

Sova houká po lese, bojte se mě, bojte se!

Sova houká po lese, bojte se mě, bojte se!

Prostřední synek se hned sápal z kočáru ven. Nejprve ze sebe smetl drobky od rohlíku. Poté se vrhnul k plyšové sově a začal na ni houkat. Když houká na sovu, očekává, že budu recitovat: „SOVA HOUKÁ PO LESE, BOJTE SE MĚ, BOJTE SE…!“ Nechtěla jsem, aby si o mně všichni přítomní kravaťáci mysleli, že jsem totální retard, proto jsem se tvářila, že nic neslyším, nehoukala a nerecitovala jsem, nicméně synek byl značně rozladěn, že nespolupracuji, a houkal čím dál tím víc nahlas.

Když jsem ani na sto patnácté HŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮŮ nereagovala, vydal se k dětskému koutku. Nejprve to vypadalo, že ho zaujalo auto. Pak si ovšem všiml pastelek. Oznámil mi, že na papír a běžel ke stolku, kde se pokusil počmárat výhodné nabídky, které nám pán ve slušivé košili vytiskl. To se mu nepodařilo, počmáral mu proto stůl. Když jsem syna kárala, kravaťák se usmál a řekl že nevadí, že stůl jde umýt, že už to zná. Syn se zamračil, pastelku mu namířil mezi oči, hbitě se otočil a vrhl se ke zdi. Kravaťák zbledl, já jsem zasáhla, zeď skončila čistá, nicméně dítě řvalo tak, že nikdo nemohl pracovat.

Uklidnily ho až vkládací kostičky. Vkládal poslušně, u každé vložené kostičky zařval: „JÉÉÉÉ!“ Když vložil poslední, kravaťákovi se evidentně ulevilo. Nevěděl, že domeček se dá rozebrat, kostičky vysypat a vkládat znovu. Myslím, že hlasité JÉÉÉ ho hrozně rušilo a nemohl se soustředit na své naučené názorné kresby grafů a podivné přepočítávání úroků.

Po chvíli syna samozřejmě i vkládání omrzelo a začal nekontrolovaně pobíhat po pobočce. V kuchyňce tam tedy měli pěkný bordel, neumyté nádobí a tak, prasátka, snad mají v peněžních produktech větší pořádek. No dostal se náš hošík daleko, všichni zaměstnanci se znechuceně dívali, kdo si pozval tuhle rodinu.

Nakonec se nás kravaťák s nadějí v hlase zeptal, zda podepíšeme, což jsem k jeho zklamání odmítla, neboť jsem si z návštěvy odnesla jen řvoucí dítě. Hausmann ostatně také nechtěl nic podepisovat, neboť na rozdíl od zaměstnance banky umí počítat i ve chvíli, kdy mu kolem hlavy sprintuje dítě. Pán byl opravdu smutný, nicméně když rval kočárek zase ven, ujistili jsme ho, že se zase zastavíme. Ač by měl být z podstaty své profese rád, tvářil se jako někdo, kdo má v plánu dát výpověď. A to jsme mu ani neprozradili, že nepoznal všechny naše děti…

You may also like...

Leave a Reply

Your email address will not be published.